chevroletcamaro.cz

Unleashed Fuel Only

Oznámení: 3rd Czech F-body Session

Rok se s rokem sešel a opět se blíží všemi uznávaný, do nebes vychvalovaný i pekelně deštivě proklínaný tradiční český sraz majitelů vozů Chevrolet Camaro a Pontiac Firebird. Tato akce vykonána bude 10.-11.9.2011. Letošní rok jsme trošek (no, spíš úplně) pozměnili formát akce.

Ovšem vzhledem k mé lenivosti, nebo neochotě tvořit redundantní informační šum Vás, vážení čtenáři, tentokrát suše přesměruji na oficiální srazovou stránku: www.chevroletcamaro.cz/fbody/

K oslavě tohoto srazu jsme před 14ti dny stvořili i toto promo-video (čti promo, nikoliv porno :-))

Zde zřete orientační mapku pro příjez na nábřeží. Tam vás uvítají hostesky, předají instrukce a někdo si vás pak navede k parkovacímu místu

Mapka

Na všechny se v sobotu těším! Letošní účast očekáváme největší za poslední 3 roky. Takže už jen zbývá objednat to počasí, jdu na to…

Copak nám to tu hřeje?

Po nějakém tom měsíci se opět pouštím do sepisování vlastních zkušeností a šťastných chvil strávených v garáži u černo-oranžového vrzouna. Tentokrát jsem se zaměřil na nefunkční nebo spíše téměř funkční  budík kontrolující teplotu chladící kapaliny. Jako hlavní problém se jeví to, že ručička teploměru se při zahřátí motoru pohne asi pouze o 1mm a není tedy vůbec poznat, co se uvnitř může dít.

Za dávných a dávných časů, kdy jsem si nechal v Chodově oživovat mdlý motor přišla na řadu také výměna teplotníha čidla na bloku motoru, protože už tenkrát budík nic neukazoval. Tato výměna ovšem žádnou změnu nepřinesla. Započal jsem tedy experimentální proces, kdy jsem nejprve měřil odpor čidla za studena a za tepla – odpor se měnil, takže doposud ok. Následuje obligátní kontrola kabeláže – taktéž v pořádku. Viník je budík a to i bez vynuceného verše.

Když jsem trošku níže v hlubinách internetu zkoumal tento jev, podařilo se mi vylovit poměrně zásadní informaci. Nově vyráběná čidla mají jinak nastavené hodnoty odporu a nejsou tedy kompatibilní se starými budíky. Pokud se chcete vyhnout nejistému výsledku při shánění kompatibilního čidla vyráběného speciálně pro tyto případy nabízí se jednodušší alternativa – překalibrování budíku.

Budete potřebovat – nečekaně trošku toho nářadí, cit při rozebírání palubní desky, slušný voltmetr, větší trimr s rozpětím cca do 1 kΩ (elektronická součástka s lineárně nastavitelným odporem, například tento), sadu rezistorů (s příkonem alespoň 0.5W), ostříhané nehty a benzín.

 photo IMGP1710.jpg

 photo IMGP1713.jpg

Budík jsem tedy precizně odoperoval z palubní desky a demontoval z něj kalibrační odpor, je to ten bílý obdélníček nalevo od budíku na druhém obrázku. Taktéž lze na obrázku zpozorovat doinstalované odpory, které jsem původně určil výpočtem na 410 Ω, což ale byla metoda nepřesná a při testovací jízdě jsem v podstatě celou dobu “vařil”. Místo nich tedy přišel zapojit onen trimr s přednastavenými cca 400 Ω abych budík náhodou neodpálil při špatně nastavené hodnotě.

 photo IMGP1717.jpg

 photo IMGP2078.jpg

Následovala další testovací jízda, kde se konečně mohla uplatnit pomocná síla drahé polovičky, kterážto dle mých instrukcí velejemně dolaďovala přesnou hodnotu na trimru. Při testovací jízdě vozidlo ujelo asi 10 kilometrů při běžné cestovní rychlosti 80-90 km/h. Toto empirické měření potom ukázalo přesnou hodnotu 310 Ω. Sestavil jsem ji pomocí sério-paralelního zapojení, abych vytížil více součástek. Méně se potom zahřívají.

 photo IMGP2081.jpg

Po této úpravě následovala cesta na sprinty do Hoškovic a ještě to samé odpoledne dále do Brna.

 photo IMGP2162.jpg


 photo IMGP2246.jpg

Za těchto pár set kilometrů se projevila 100% funkčnost a spolehlivost instalace. Nicméně se objevila další bolístka – loučí se s námi zřejmě napěťový regulátor. Ovšem nic, co bychom nezvládli ;-)

Camaro 2011 - přitáhne pozornost?

Pokud jste se sem úplně čirou a nezakalenou náhodou dostali skrze výsledky vyhledávání, budiž Vám postačující moje omluva za použití chytlavého výrazu v nadpisu článku, který by mohl přitáhnout pozornost internetových vyhledávačů. Ovšem tak úplně mimo tento nadpis není, protože si představíme, s čím konkrétním vyjede náš oranžový express do nové sezony a co by nás mohlo letos čekat.

Ulevíme chlazení, opravíme bolístky

Předně bych se rád pochlubil, že jsem vyměnil celé aktivní chlazení motoru. Stará ještě původní vodní pumpa totiž neustále tekla a už dlouho jsem měl v plánu vyměnit ventilátor připevněný napevno za volnoběžný typ s termální spojkou (tzv. viskospojkou). K tomu se přidal i nový řemen k posilovači řízení, protože na starém si už nějakou dobu pochutnával motor a tak byl patřičně okousaný.

Photobucket Photobucket Photobucket

Celá tato časově a zručně nenáročná práce zabrala pouze asi tak celou zimu. Ale aby to nevypadalo až tak tragicky, ještě v listopadu jsem přebrousil a přelepil drobné bolístky na motoru, kudy stále trošku krvácel. Kvůli tuhé zimě mohl spoj 100% zatuhnout až po první jarní vyjížďce. Zběžná kontrola poté prokázala, že jsou úniky definitivně zastaveny. Takže třikrát hurá!

Naplánujeme letošní ročník srazu?

Toto je relativně náročný proces na volné časové, myšlenkové a finanční prostředky. Letošní sraz je zatím stále ve hvězdách, protože mi ještě není jasné, kdy a kde se vykoná a také, jak by měl vypadat. Nicméně rád bych příznivce socializačních aktivit uklidnil, že něco se určitě konat bude. Takže jediná rada na závěr – zůstaňte naladěni a sledujte dění na našem diskuzním fóru případně na fanouškovských stránkách na obličejovníku.

Jeden zapomenutý okřídlený posezónní dodatek

Letní sezóna (pokud se to celkem nanicovaté studené počasí dá takto označit) nás bohužel navždy pro tento rok opustila a já se v samém víru benzínových vášní zapomněl podělit o jednu drobnou novinku, která se přihodila někdy během července.

Už 2 roky si schovávám ve skříni jednoho kostlivce, který formou připomíná originální zadní spojler pro Camaro (či Firebird). Křídlo sestává ze tří dílů a to na centrální kus a dva postranní. Postranní kousky jsem vlastně koupil jako jedny z prvních věcí na Camaro, vtipně jsem tehdy ještě ladil budoucí vzhled než funkčnost. Později se našlo ještě jedno kompletní zadní křídlo tady v ČR u jednoho chuděry rozprodávaného na díly. Z těchto celkem 5ti dílů se vybraly ty nejzachovalejší a nejméně poškozené a na začátku letošního léta putovaly do lakovny. K nevelkému překvapení místní čtenářské obce se naň plácla ta samá černá barva, která vtiskla vozu jedinečný charakter na přední kapotě.

Rear Spoiler Before Paint Rear Spoiler Painted

Když se vrátily věci z lakovny, bylo bohužel potřeba říznout a vrtnout do nikdy netknuté zadní partie vozu. U první vrtáné dírky jsem měl ještě takový zvláštně špatný pocit, že ničím 30 let zachovalou detroitskou ocel, zvlášť po zjištění, že jsem se při vrtání seknul asi o centimetr. Nicméně s přibývajícími otvory přicházelo smíření s odvedenou prací. Otvory se musely operativně upravovat pilníkem a po ujištění, že lepší už to nebude, jsem na ně aplikoval ochranný nátěr.

Photobucket

Konečná fáze už spočívala jen v nasazení křídla, postupném decentním utažení, očištění všudypřítomných otisků a provedením neumělých fotografických prací.

1979 Camaro Camaro Rear Spoiler Camaro Rear Spoiler

Pravá strana má bohužel trošku problémy s lícováním, ale je to dáno nevyrovnaným posazem víka kufru. Snad se to v budoucnu doladí, třeba až bude potřeba kompletně přelícovat všechny díly karoserie :-)

Hotchkisovo poloviční pomyšlení

Bylo nebylo, za devatero horami, devatero řekami a jedním Atlantským oceánem vznikla v minulém století firma, která začala učit zatáčet americké sporťáky, čímž jim umožnila účastnit se i jiných soutěží než jen 407-metrů-rovně-co-nejdřív-v-cíli. Jmenuje se Hotchkis a specializuje se na prodej vyladěných podvozkových a stabilizačních prvků pro většinu muscle- či pony-cars.

Není tomu jen tak, že zrovna o této společnosti píšu. Během loňského roku jsem totiž postupně ponakupoval věci na úpravu starého vymektaného podvozku. Ten byl další téměř netknutou součástí auta po celých 30 let, tedy až na variabilní vzduchové tlumiče (tzv. hi-jackers) na zadní nápravě. Finanční schopnosti bohužel nedovolují pořízení celého hočkisovic TVS (Total Vehicle System), obsahující kompletní sadu pružin, tlumičů, stabilizátorů a silentbloků. Naopak skvělou příležitostí byl známého výprodej dílů na Camaro, které vyměnil za ohromnou žlutou ropnou kadlající příšeru. Za velmi kulantní finanční obnos jsem tedy získal:

Opět z finančních důvodů bylo potřeba nalézt něco hodně blízkého a parametry odpovídající produktům onoho TVS:

  • 4-listá zadní péra, odpovídající typu Z/28 od Classic Car Springs
  • přední tlumiče Bilstein (parametry odpovídající totožným od Hotchkis)
  • přední prasečí stabilizátor od Summitu, asi 2x tlustší než původní
  • zadní o chlup silnější stabilizátor ADDCO
  • kompletní sada čepů, tyček a podobné havěti na řízení
  • nějaké ty gumové silentbloky do předních ramen, pod motor a převodovku

New Suspension Parts photo IMG_2627.jpg

Když bylo tak nějak všechno nakoupeno a připraveno, tak se odvezlo auto se svým dvojnásobně puklým srdcem na opravu.

Photobucket  Photobucket  Photobucket

Započalo se montáží a renovací přední části, ramena byla kompletně rozebrána a nechána na pospas šílenému pískovači a práškovači. Zvolen byl překvapivě rapidně decentní odstín matné černé. Během skládání se téměř nevyskytly závažné instalační potíže, kromě nedomyšleného silentbloku motoru a nutnosti změnit lokaci upevnění pomocných tyček zadního stabilizátoru. Bylo potřeba vyvrtat 2 nové díry na každém nosníku a uchytit stabilizátor onam, jinak by se opíral o víko diferenciálu.

 photo Snmek2235.jpg

 photo Snmek2235.jpg

 photo Snmek2296.jpg

 photo Snmek2305.jpg

 photo IMG_2753.jpg

Resumé

Z28 springs at rear

Po návratu popelářského speciálu do vlastní garáže nastal čas pro testovací jízdy a finální zhodnocení těchto úprav.

Předtím: Jízda s podvozkovými vlastnostmi koňské drožky. Když byly tlumiče podhuštěné, tak se vymlacovaly, když přifouknuté, tak rázy absorbovaly podobně, jako by to zvládla dřevěná tyč. V zatáčkách se auto nepříjemně klopilo a pocitově se hodně trápilo. Jednoduše řečeno si nevědělo, jak si s tím poradit.
Potom: Výrazné ztuhnutí podvozku, ovšem drncavost zmizela. Do zatáček se tváří o 100% jistěji a už je zase znát, že by byly potřeba pneumatiky s lepší přilnavostí a nižším profilem. Takže ještě shodit nějaké to kilo a může se na okreskách rovnat vzteklým evropským sporťáčkům.

Co se prasklého motoru týče, tak ten byl opraven pomocí tekutého kovu. Po pár jízdách se ale objevila prasklinka a začala lehce unikat voda. Provedl jsem tedy opravný výbrus a přelepení a záplata zatím drží jak přelepená. Zbývá už jedině doufat, že to tak vydrží nadobro. Nebo aspoň na 2-3 roky.

2nd Czech F-body Session - je to za námi

Pochmurný začátek

JizbiceLetošní ročník vypadal hodně slibně, diskusní fórum už oslavilo rok online a téměř zdvojnásobení počtu aktivních členů. To také díky rozšíření působnosti o všechny ročníky f-bodies. Týden před srazem se víkendová předpověď tvářila téměř dokonale, tedy polojasno, sem tam mráček, občas možná kapka. Nicméně, v průběhu tří týdnů před srazem začaly odpadávat jednotlivá auta, která se účastnila loni. To hlavně z důvodů nedokončených renovačních prací či náhlých poruch. No a aby toho nebylo málo, počasí si řeklo, že nám to pěkně osolí, resp. zvlhčí. Páteční večer vyhlásil totální bojkot jakýmkoliv vyjížďkám a drahá sestra sobota tento stranický úkol s chutí převzala. Se slovy klasika, “chčije a chčije”, jsem prostě přeběhnul do garáže, nastartoval a doufal, že ten déšť cestou aspoň trochu povolí. Nepovolil. Při cukání po Praze mi přišla SMS od potenciálního autokolonizátora (člena automobilové kolony), že se mu překvapivě porouchal povoz a není schopen další jízdy. “Inu, skvělé zprávy”, řekl jsem si. Nakonec jsme se tedy na Benzině na D1 za Prahou srazili pouze tři a vydali se pokračovat vstříc světlejším zítřkům, nebo aspoň neděli.

Sobotní grilování se samozřejmě nekonalo, neb na dešti to obvykle stojí za zmoklou bačkoru. Nicméně i tak byla nálada v táboře velmi dobrá. Občerstvili jsme se různými nápoji z baru, pronesli dojemné příběhy, strasti a slasti, a letos premiérově dokonce došlo i na vůdcův proslov a detailní seznámení účastníků s nedělním programem.

Neděle

JizbiceNedělní ráno se ukázalo jako jedna obrovská naděje, z oblohy nepadala ani kapka oxidanu. Urychleně jsme se během hodiny nasnídali a honem vyrazili směrem obec Kámen kvůli přípravě letiště. Do jedenácti hodin dopoledních dojely další 4 vozy, takže se nakonec celkový počet účastníků ustálil na devíti. Mohlo se začít s programem. První odstartovaly rozjížďky na sprinty, které se v poledne přerušily z důvodu hladu. Navštívili jsme proto od loňska známé a osvědčené pacovské náměstí. V rámci oběda se sestavily vyřazovací jízdy. Pro tento ročníky byly připraveny dokonce i diplomy, které se udělily za klasické disciplíny jako například nejlepší artistický kousek, nejtišší automobil, poslední čas ve sprintech a podobně. Pozitivně nás překvapil modrý stařík – Camaro ‘73, který vyškolil i modernější stroje. Absolutním rychlostním vítězem se pak stalo černé Camaro Z28 ročníku 1999. Sraz byl oficiálně ukončen přibližně kolem páté hodiny odpolední, poté jsme se opět rozjeli zpět tam, odkud jsme přijeli.

Přestože byl letošní sraz poznamenám špatným sobotním počasím a množstvím (minimálně sedmi) odpadlých povozů, musím jeho průběh zhodnotit velmi pozitivně. Utvořily se opět nové sociální vazby a ty staré byly oprášeny, snad všichni odjížděli spokojeni s úsměvy na tvářích a někteří i s diplomy v kufru. Není důvod se netěšit na 3rd Czech F-body Session příští rok a očekávat ještě větší účast.

Jak už bývá psaným pravidlem, zakončím si tento článek krátkou zvukovou kompilací s pohyblivými obrázky.

Fotogalerii z akce naleznete na této adrese.