1979 (Orange Express)

The Heartbeat of America Got Heart-Attack

Jan Neumann — Sat, 06 Mar 2010 19:18:40 GMT

V hlubokém zármutku oznamujeme všem přátelům, fanouškům i soupeřům, že náš milovaný a nesčetněkrát vylepšovaný motor velikosti 305 kubických palců (5 litrů) postihla smrtelná nemoc. Krutá zima, která má u mne ode dneška další významné mínus, společně s vodou, která byla použita místo chladící kapaliny, způsobily roztržení bloku motoru, čímž jej s vysokou pravděpodobností odsoudily k nenávratné cestě do osmiválcového nebe.

K mé obhajobě lze pouze přidat to, že jsem počítal s tím, že po repasování motoru v něm budou všechny náplně takové, jaké mají být podle servisního manuálu. Bohužel se tak zřejmě vlivem známé lidského faktoru nestalo a proto došlo k této politováníhodné události.

Avšak, neobávejte se, tento blog tímto nekončí, jen si dá na pár měsíců vynucenou přestávku :-(

Reinkarnace interiéru IX – Renovace palubní desky [video]

Jan Neumann — Sat, 06 Feb 2010 17:03:53 GMT

Už tomu bude nějaký ten sobota, kdy se zde naposledy psalo ohledně renovace interiéru. Ta zdaleka ještě není hotova, protože zbývá dodělat stropnici a palubní desku, včetně repase kabeláže. V dnešním článku zevrubně popíšu, jak jsem si poradil s renovací právě palubní desky, konkrétně s repasí budíků a jejich plastového krytu.

Blinkry

Minule jsem sice již trošku upravoval podsvětlení budíků, ale stále to nebylo ono. Hlavním zdrojem nespokojenosti byly za světla naprosto neznatelné ukazatele změny směru jízdy. Pravý byl navíc úplně nefunkční. Koupil jsem tedy nové světlovody, což je taková plastová věcička, která vede světlo od zdroje i někam jinam než jen dopředu.

Bohužel ani tento vynález nefunguje stoprocentně, protože velká část světla uniká zlomovými body, které by jinak měly sloužit jako malá zrcátka. Avšak není třeba věšet hlavu, protože jsem promyslel takový malý tuning – kompletní obalení světlovodu alobalovou folií. Vizuální ale i fuknčí výsledek této práce vypadá takto:

Pokud někoho zaujal i třetí obrázek, pak vězte, že se mi podařilo v ČR sehnat internetovou prodejnu 12V autožároviček typu LED na socket T10 (W2,1x9,5D) (firma Hadex) . Barva jejich objímky naznačuje správně, že se jedná o zelený zdroj světla. Palubní deska už sice zelenou průsvitnou fólii pro blinkry obsahuje, ale zelenými diodami se určitě nic zkazit nemůže. Však posuďte sami na dalším kousku z naší videostřižny.

Budíky

Dalším krokem byla oprava a také úprava boxu, ve kterém jsou zapouzdřené budíky. Celé pouzdro je tvořeno ze 3 částí – zadní kryt, na kterém je umístěn tištěný spoj, přední černý uzavírací kryt a konečně průhledný plastový kryt budíků. První dvě jmenované části jsem zevnitř stříknul chrom sprejem, který by na těchto místech měl bez problémů držet, protože nehrozí žádná mechanická námaha. Důvodem k této úpravě bylo vylepšení odrazivosti a teoreticky rovnoměrnější podsvětlení budíků. Povšimněte si také zajímavého tuningového doplňku – zbytky sestřiných molitanových natáček z útlých dětských let. Starý molitan se totiž rozpadl na prach. Lepí se to tam proto, aby světlo z indikátorů tlaku oleje a sepnutých dálkových světel nepronikalo do okolí.

Další očekávanou chuťovkou byla oprava průhledného krycího plastu. K tomu bylo zapotřebí jistého náčiní – molitan v několika stupních zrnitosti, filcový kotouč na vrtačku, Tempo pasta a Displex. Onen krycí plast totiž během období 30ti let obdržel nesčetné šrámy a zranění. Oprava tohoto plastu tedy probíhala v tomto pořadí:

Zbroušení hrubším smirkovým papírem (300-500), při kterém zmizí hlubší škrábance
(obr 1) Zbroušení jemnějším (800) a ještě jemnějším (1200), kdy dojde k zahlazení kroku [1]. Plast získá mléčný neprůhledný nádech.
(obr 2-3) Tempo pasta a filcový kotouč na vrtačce pomůžou k opětovnému zprůhlednění.
(obr 4) Displex + hadřík z mikrovlákna odstraní ty poslední škrábanečky.


Obr. 1	Obr. 2	Obr. 3	Obr. 4

Zpět k budíkům samotným, zakoupil jsem jiný funkční ukazatel teploty motoru (který bohužel vyzkouším až na jaře) a rovnou i repasované hodiny. Někdo možná pamatuje, že jsem při minulé operaci s palubkou měnil budík otáčkoměru. Byl sice perfektně funkční, ale měl ošoupaná a vybledlá některá číslíčka na stupnici. Proto jsem samotný ciferník vyměnil za ten můj původní. Celá akce se protáhla hlavně kvůli nekonečnému čekání na repasované autohodiny z USA. Celníci si zřejmě poslední dobou hodně vybírali dovolené, jinak si delší jak měsíční čekací lhůtu nedokážu vysvětlit :-( Tuhle patálii nakonec skvěle zazáplatoval 12V test budíku, tikal jak o život, sláva :-) Kompletně sestavená přistrojová deska už je potom jen třešničkou na dortíku.

Kryt přístrojové desky

Krycí plast přístrojové desky taktéž poněkud postrádal šarm a krásu amerických let 70tých. Při lovení v archivních fotografiích se mne stále jímá hrůza.

Jako hlavní vady jsem shledal poškozený reliéf mezi tachometrem a otáčkoměrem a mezi výdechy ventilace. Dále chyběly či byly sedřené některé “chromové” zvýrazňující linky. K opravě reliéfu posloužil černý tmel, který jsem po chvilce tvrdnutí pomocí tupého hrotu jakžtakž vytvaroval.

Před linkováním prošel díl očistou a několika vrstvami černé matné barvy. S opravou linek to už bylo trošek těžší, nakonec jsem ale nalezl uspokojivou a poměrně snadnou metodu. Skočil jsem do prodejny modelářských potřeb a koupil hliníkovou barvu Revell. Poté stačilo použít jemný štěteček a lehce zbroušené hrany obtáhnout. Jako poslední přišlo několik ochranných vrstev bezbarvého pololesklého laku.

A to je pro dnešek opět vše, příště si namalujeme domeček se stromem a psí boudou jednou čarou.

Lišty létají, vol. 2

Jan Neumann — Sat, 09 Jan 2010 20:32:07 GMT

Již dlouho zde nepadlo ni slova o oranžovém expresu. Zbaběle shodím vinu na to, že toho mám na autě rozděláno více a také na to, že vznikly prostoje kvůli čekání na balíček z Ameriky (o tom někdy příště). No nic, tedy k dnešnímu příspěvku.

Nedávno jsem se chlubil, jak jsem filištínsky přilepil novou lištu poté, co ta originální ulétla při dočasném překročení rychlostního limitu. Chvíli jsem se těšil z toho, jak ta nová drží jak přilepená, dokud jsem si to nerozdal v jednom kopci s nějakým Fordem Transit. To povědomé zašustění se zase ozvalo, ale nevěnoval jsem mu pozornost. Při dojezdu domů jsem vizuelně kontroloval auto a to by jeden nečekal – horní lišta zase fuč! Tuhle druhou už jsem dokonce našel, ovšem už nebyla v moc použitelném stavu. Asi tak, jako byste chtěli po klempíři, aby vyklepal auto přejeté válcem.

Poučen z předchozích nezdarů, nekoupil jsem elektrickou kytaru, ale zeptal jsem se v naší široké komunitě jak na to. Originálně se totiž lišta přirozeně nelepí tmelem, ale přichytí se pomocí těchto háčků, viz ilustrace.

Další nutností byla bohužel a samozřejmě koupě další lišty. Tentokrát se mi ale podařil téměř husarský kousek – nalezl jsem na eBayi jednu typu NOS. NOS nebo-li New Old Stock je označení pro originální díly, vyrobené ještě v tehdejší době ale doposud nevyužité. Krom pár drobných škrábanců vypadá tato lišta bezvadně. Pro srovnávní jsem vyfotil mé stále neulétlé boční vedení.

Cvočky bylo potřeba trošek upravit, protože ne úplně držely v “čudlících” vystupujících z karosérie. Je to trošku vidět na jednom z dalších umělecky stvořených obrázků. Druhý obrázek znázorňuje, jak se s takovým cvočkem pracuje – je potřeba jej ze strany odchlípit a potom lze z něj lištu vyháknout, resp. v mém případě nasadit. Na třetím obrázku vpravo dole již najdete tento nástroj vyrobený v domácích laických podmínkách.

Ani jsem to snad nemusel explicitně jmenovat, ale na poslední fotce je samozřejmě pečlivě zdokumentován výsledek mého snažení. Na ruční zkoušku to tedy drží festovně. Více ukáže realita, ale doufám, že o tomto už píšu naposledy.

Výfuky – příběh pokračuje křížením [video]

Jan Neumann — Thu, 01 Oct 2009 12:11:53 GMT

Zdá se, že příběh výfuků stále nedosáhl svého konce. V prvopočátcích úprav stálo směšné zakrytí výrobních vad z dob německého tuningu hliníkovým sprejem na výfuky. Po odstranění těchto přívěšků se pokračovalo instalací kompletně nového výfukového systému – tj. keramické svody Flowtech, tlumiče Summit a na zakázku sestavené potrubí. Ani tento výsledek nebyl perfektní, protože se koncovky docela tloukly o zadní nápravu. Po odstranění této vady byl na chvíli klid.

Ne napořád, když jsem si nechával (u/o)pravit motor bylo mi doporučeno to, o čem už jsem stejně dlouho přemýšlel – propojit výfukové větve. Tím by se v nich vyrovnaly tlaky a zkultivoval se chod motoru. Existujé jistý V8 mýtus, jehož potvrzení či vyvrácení bych radši přenechal odborníkům, ale na každém šprochu pravdy trochu:

H-propojka je lepší než dvě nezávislé větve
X-propojka je lepší než H-propojka

Pro vizuální představu nabízím následující obrázkové srovnání:

zdroj: já a SummitRacing.com

Někteří možná pamatují, že kolega již kompletní systém od Pypes Performance Exhaust instaloval. Protože já jsem ale šel od počátku jinou cestou, rozhodl jsem se upravit stávající systém pouze přidáním samotného X-pipe elementu. Navíc bylo zapotřebí opět doladit koncovky, které se stále a stále bily se zadní nápravou. Jelikož výroba samotné propojky tak, aby šla dobře zakomponovat do současného výfukového systému, není snadná, byla vymyšlena varianta protáhlého X. Fajnšmekr by řekl dvou propojených ypsilon.

Jak jste si jistě všimli, přibyly i nerezové koncovky, na konci seřízlé v úhlu 45°. Samozřejmě, že ke každé kvalitní recenzi nemůže chybět srovnávací video. A protože kvalitního videomateriálu mám již docela dost, nebyl problém dohledat záznam z poslední vyjížďky, nastudovat režijní techniku a pokusit se natočit stejně jeden záběr, neřku-li ještě lépe:

Nejbystřejší oko nejpozornějšího diváka zajisté postřehlo, že opět chybí chromová lišta lemující přední okno. Ano, opět ulétla při cvičném předjžíděcím manévru. Tentokrát jsem jel ale pomaleji. Nezbyde, než se rozloučit se stávající technikou lepení tmelem a použít to co tam opravdu patří – cvočky. Teď už jen sehnat další lištu :-)

Stěrače stírají, lišty létají, žárovičky září!

Jan Neumann — Wed, 02 Sep 2009 15:15:47 GMT

Tento článek je jakýmsi souhrnem několika událostí a drobných oprav posledních týdnů. To aby bylo vidět, že se na autě ustavičně pracuje.

Budiž světlo a viditelno

Po renovaci motoru se objevily dvě drobné závady – budíky a kontrolky na přístrojové desce vůbec nesvítily a stěrače nestíraly. Nejlepší na tom všem bylo, že jsem tuto skutečnost zjistil během páteční deštivé noci. Jako nejjednodušší se jevilo začít mrtvou přístrojovou deskou, protože její opravení by mohlo třeba i vést k rozběhnutí stěračů. Vyjmul jsem tedy přední panel, odšrouboval pár šroubků, odpojil zezadu náhon tachometru a budíky šly vesele ven. Na zadním straně se nalézá tištěný spoj, ve kterém je rovnou umístěn napájecí a signální konektor. Více poví tento obrázek, který jsem si vypůjčil od kolegy z NastyZ28 fóra, protože mě nenapadlo vyfotit můj vlastní tišťák:

Zapojení konektoru tedy není řešeno zrovna šťastně, jedná se vlastně o zalomení tištěného spoje do otvoru, do kterého se posléze zasune konektor. Toto řešení samozřejmě dosti namáhá kontakty na tišťáku, což může vést k jejich poničení při častějším odpojování konektoru. A to byl i můj problém, několik kontaktů bylo překroucených a nedotýkalo se konektoru. Pomohlo tedy silné české chemoprenové lepidlo, kousek izolepy pro zpevnění podkladu a hotovo (zde patří vřelé díky za skvěle odvedenou práci drahé polovičce). Výsledekem opravy se lze pokochat níže. Do obrázku jsem vestrčil původní fotku palubky ze starých časů, kdy ještě trochu svítila.

Nu a pokračujmež dále. Jak již bylo uvedeno výše - nefungovaly stěrače. Při rozebírání palubky se žádná závada na vypínači nezjistila, pomocí příslušných elektronických schémátek jsem jej proměřil a fungoval tak jak by měl. Protože původní motorek je poněkud zašlý, neměl jsem ani moc chutí se pokoušet ho celý rozebírat a oživovat, proto jsem na RockAutu za $85 pořídil fungl nový Cardone, kompletně sestavený i s ostřikovačem. Chvilka laborace se správným zapojením konektorů a stěrače opět stírají. Teď už jen zbývá doinstalovat nádobku na kapalinu do ostřikovačů a rozjet i ty vodotrysky.

Létající lišta

Jednoho letního odpoledne jsem se jal využít zbytky týdenní dálniční známky k testu, jak dobře si auto po repasi vede. Rychlostní test mne mile překvapil, když jsem narozdíl od jara dokázal jet bez problémů o nějakých 30 km/h rychleji a motor si při této blíže nespecifikované nadlimitní rychlosti pouze lehce předl kolem 3.500 otáček. S řízením to už ovšem bylo trochu o strach, tudíž tento test trval jen krátký úsek.

Během zkoušky jsem ale zaslechl podivný plechový šelest, jakoby někde něco ulétlo. Chování auta se ovšem vůbec nijak nezměnilo, tak jsem pouze dojel domů, zaparkoval do garáže, prohlédl motor a kola. Nikde jsem nic podezřelého nenalezl. Až za týden mne při pohledu na čelní sklo něco trklo - “Kde je ta horní chromová lišta kolem čelního skla???” Po chvíli přemýšlení a vyloučení zlodějských úmyslů jsem si vzpomněl na ono zachrastění na dálnici. Co se dá dělat, koupil jsem jinou a řádně ji přilepil silikonovým lepidlem. Vtírá se zvídavost, jak dlouho to zase vydrží. Snad to však bude pevnější, protože byla použita speciální technologie, jak donutit materiály k maximální přilnavosti...

Směna brzdových kotoučů

Jan Neumann — Thu, 23 Jul 2009 13:09:18 GMT

Protože úpravou motoru lehce narostl výkon, bylo třeba naopak zapracovat i na brzdovém systému. Tentokráte přišly na řadu nové kotouče, původní byly jistě ještě továrního původu, lehce orezlé a zvlněné. Destičky se neměnily, anžto jsou ještě stále horké jak z pekárny. Postup výměny je vcelku jednoduchý, začíná se nečekaně sundáním kola následovaného demontáží brzdiče. Ten drží pouze pomocí dvou šroubů. Protože už jsou jaksi zarostlé, museli jsme použít dar kolegy Brusného a z imbusu o velikosti 10mm vytvořit něco mezi 9-10mm. Po pár drobných nadávkách byl brzdič dole a nic nebránilo útoku na samotný kotouč. Stačí sejmout víčko chránící jeho vnitřní ložiskovou část proti pronikání nečistot, vyšroubovat retenční matici a starý kotouč společně s ložisky volně vysunout z osičky. Celá soustava je dobře pochopitelná z tohoto schémátka:

Samozřejmě, když už se pořídí nový kotouč, je více než vhodné přikoupit i všechny ostatní věci nové. Společně s ním jsem tedy pořídil i obě nová ložiska (vnější / vnitřní), zadní těsněníčko, set matice-podložka-závlačka a vnější víčko. Dále se k práci samotné bude hodit odmašťovací sprej a speciální plastické mazivo na ložiska. Jak se dá vypozorovat na obrázku, vše je již připraveno.

Kotouč je brzdově osvědčené značky Raybestos, typ 5040 ze série Advanced Technology, která by snad měla být tím nejlepším, co lze pro sériové brzdy od Rajbestosů sehnat. Mnoho lidí provozujícíh Camaro (ale i jiné automobily) na svižnější jízdy doporučuje použít právě plné, nedírkované a nedrážkované kotouče. Pokud někdo uvažuje o té dražší a pěknější variantě, měl bych ho spíše varovat, že jejich brzdný účinek je horší, více se opotřebovávají destičky a také se velmi často stává, že takové kotouče v cenovce kolem 100-150ti dolarů praskají. Pokud by někdo přesto chtěl takové pěkné děrované, měl by se pak poohlédnout po řádově dražších značkách ála Brembo a spol.

Takže pravá strana šla jak po sádle. Protože nový kotouč byl o dobrých 5-6mm silnější, použil jsem (chybně!!, viz dále) trochu hrubé síly s povoleným výpustným šroubem, abych tam dostal brzdiče zpět. Levá strana už byla trochu porod, vůbec se tam nedařilo brzdič opět nasadit, než mi docvaklo, že bych měl zasunout pístek [ :-) ], na to jsem použil Sika kleště, ovšem zase špatně. Správný způsob je ten, že se odvíčkuje nádobka s brzdovou kapalinou a není se pak třeba obávat zavzdušnění soustavy, jako v mém případě kdy jsem tlačil kapalinu ven přes výpustní šroub. Nakonec se však zadařilo a mohl jsem nasadit kola zpět a jet opatrně otestovat výsledek.

Výsledek výstupní kontroly: Levý kotouč v pořádku, pravý se zahřívá. Takže je třeba opět sundat kolo, zkontrolovat utažení retenční matice a hlavně rozhýbat onen netknutý brzdič. Pro tento úkol už jsou objednané nové šrouby, které by se měly promazat, a také těsněníčko na brzdový pístek. To už snad ale zvládnu bez takovéhoto zdlouhavého a zbytečného rozepisování.

Návštěva fitness centra (více svalů pro Camaro) [video]

Jan Neumann — Mon, 15 Jun 2009 13:55:10 GMT

Přesně za týden po prvním jarním srazu v Jizbicích se Camaro odebralo do dalekého kraje Karlovarského, aby podstoupilo zásadnější léčebnou a úpravovou kůru, zejména co se motoru a převodovky týče. Pokud si dobře vzpomínáte, při popisování nákupu nových kol byl zveřejněj taktéž nákup i jiných zajímavých dílů. Dalším úkolem bylo přetěsnění stále neutěsnitelné převodovky, pro tento účel se nakoupilo mnoho nových těsněníček, simeringů, chromové vany na převodovku, atp. Inu, jak to tedy vypadalo, když auto dorazilo pod kudlu?

Raz, dva, tři, rup! A je to venku. V neděli dopoledne jsem Camaro opustil a navečer už nevěřícně zíral na fotografie vypreparovaného motoru s převodovkou. Hned při prvním ohledání bylo zjištěno množství netěsností, zejména mezi motorem a sáním, což byla také jedna z příčin chabého výkonu.

Začalo se tedy s rozborkou. Po odmontování ventilových vík bylo zjištěno, že ventilová těsnění už prakticky neexistují a po hlavách se válí jen jakýsi neidentifikovatelný svinec. Veškerá naše podezření směřovala k faktu, že při onom výbrusu kliky (ano to jsem si ještě naivně kdovíco myslel) se ani nepoužila nová těsnění a v podstatě se nic dalšího na motoru neudělalo. Prostě jenom honem složit a už s tím autem pryč, kšá.

Znalec problematiky si jistě všiml podpáleného ventilu a dalé důsledku zmíněných netěsností. Áno, vršky hlav okolo ventilových sedel jsou poslintány olejem. No a když už byly ty hlavy dole, tak se to tedy všechno pěkně přebrousilo a zarovnalo. Naštěstí nebyly hlavy nijak extrémně křivé, takže maximální snížení bylo o nějakých 57 mikrometrů. Následovala ještě zběžná kontrola klikové hřídele, která odhalila její velmi dobrý stav a nebylo tudíž třeba žádných zásahů do těchto končin.

A nyní konečně k vačce, na té nebylo co zkazit - stačilo namazat dodaným lubrikačním gelem a zasunout (vačku do motorového bloku). K vačce samozřejmě přišly nové rozvody, silnější pružiny, nové zdvihací tyčky, nějaká ta těsnění, ložiska atd, atd. Naše dohoda poté byla rozšířena též o vizuální povýšení omšelého červeného motoru tak, aby dokonale ladil se zbytkem vozidla.

Lakování neušla ventilová víka (jedno si vyžádalo trošku broušení a kitování), olejové měrky, krytka rozvodů, řemenice, krytky alternátoru a další drobnosti. Opravou prošla i trošku odřená olejová vana, na obrázku po aplikaci základní barvy. Po kolorifikaci již nadchází ta nejzábavnější část a to skládání a zprovozňování. Při výměně vačky je třeba motor řádně zaběhnout, tzn. po prvním startu vytočit na cca 2600 otáček a nechat aspoň půl hodiny běžet. V podstatě to samé, ale na motoru konkurenční produkce řešil a velmi pěkně popsal kolega renovující Ford Mustang zde. Když už nic, tak je ode mě aspoň k dispozici záběhové video.

Těžko uvěřit, že se jedná stále o ten samý motor po výměně vačky, že? Zapomněl jsem ještě poznamenat, že byl rovnou přikoupen fungl nový rozdělovač, který bohužel přišel se zlomeným palcem. Nicméně totok už je také vyřešeno. Starý leč plně funkční rozdělovač se co nevidět objeví v bazaru. A teď už šup s tím krasavcem zpátky do auta.

Motorový prostor byl samozřejmě ještě trošku zveleben, očištěn a opraveny drobné oděrky. Na první pohled vypadá vskutku docela zachovale a nepožraně, což je dobrá zpráva. Ke konci přidám ještě finální fotografie, aby lépe vynikl stav před & po.

Pověstnou třešničkou na dortu budiž, jako netradičně, nové akční video.

Turbokola II - Un Finale Grandioso

Jan Neumann — Fri, 29 May 2009 12:59:43 GMT

Již je to nějakou dobu, co jsem pořídil užasná originální kola s vzezřením turbíny a pokud věrným čtenářům dobře slouží paměť tak si pamatují, že to zase takové terno nebylo. Nicméně, po vyrovnání kol ve specializovaném pneuservise a jejich následnému přelakování se dostavily kýžené výsledky. Kola byla tedy opískována a nalakována práškovou barvou (komaxitem) s dodatečnou vrstvou bezbarvého laku pro prohloubení lesku. Následující fotosérie porovnává stav před a po.

Ke kolům jsem v mezičase přikoupil nové pěkné matice a středová víčka. Znalejší polovina čtenářů se při jejich spatření jistě začne smíchy za pás popadat. Samozřejmě, že bych radši ty s logem Chevrolet, ale nejsou k sehnání. Takovou drobnost snad ale ani nemá cenu hrotit, takže teď budu své auto hrdě nazývat Z/28čkou s divokou 305kou motorem, pche!

Už je snad vidět, jak se to pěkně kompletuje. Vybral jsem tuto konfiguraci pneumatik:

zadní - 245/60 R15 Cooper Cobra G/T
přední – 225/60 R15 Cooper Cobra G/T

No, myslím, že se musím za tento výběr skutečně pochválit, je to přesně tak, jak jsem si představoval, že by to mělo vypadat. Posledními fotkami se pro dnešek opět loučím a těším se, až se vám pochlubím s tím jak motoru vypomohla ona vačice ;-)

English readers: OMG, we've got a translation already!

Čouk čili sytič (dodělávka karburátoru Edelbrock)

Jan Neumann — Thu, 23 Apr 2009 12:43:19 GMT

Ne, nebudu zde hovořit o vaření pikantních mexických omáček, nýbrž bych rád navázal na nedokončenou práci z loňského roku, kdy byl nainstalován nový karburátor Edelbrock 1405. Na eBay jsem za křesťanských $7.75 pořídil univerzální kabel pro zprovoznění manuálního sytiče na karburátorech Edelbrock či Holley. Poněkud nepříjemně mne překvapilo poštovné - $30 za takovou malou a lehkou věc, aspoň že je pěkně “chromový” (chápej, plastový a ponořený do stříbřenkové lázně).

Měl jsem obavy, kam v palubní desce přidělat táhlo a zda se do ní nebude muset vrtat, což bych fakt nerad. Nakonec jsem našel perfektní umístění a to přímo pod volantem, kam se ostatně sytič původně instaloval, jen jsem si toho doposud nevšiml. Trošku práce dalo nalezení správného otvoru do motorového prostoru a vůbec šizení kabelu tak, abych ho tam dostal. Nakonec se to neobešlo bez rodinné výpomoci z invertované strany interiéru (rozuměj zvenku). Na obrázcích si věrní či pozorní čtenáři jistě povšimnou, že první fotka je již poněkud staršího data.

Následující den přišel křest ohněm a to startování a odvoz Camara kamsi pryč. Očekávejte velmi, ale opravdu velmi nezajímavé změny v brzkých týdnech!

Spotřeba? Žere to i trávu kolem silnice?

Jan Neumann — Wed, 08 Apr 2009 08:43:27 GMT

Nebyla by to řádná dálková vyjížďka, aby nebyla využita na 100%. Každý, koho potkám a vidí americké auto v takové blízkosti snad poprvé v životě, mi pokládá otázku, co je v tom za objem. Při odpovědi, že pouhých 5 litrů se obvykle dostaví údiv či úšklebek, že “to musí asi pěkně žrát co?”. Zatím jsem odpovídal pouze formou, že to nemám změřené, ale že “to nic strašnýho nebude” nebo “do dvaceti se to vejde”. Minulý víkend se mi ovšem podařilo pomocí poměrně přesné metodiky měření zjistit, kolik si ten orange express opravdu s chutí vezme.

Měření probíhalo na trase do Jizbice pod Blaníkem, kterážto podle googleho čítá přibližně 155km délky:

 
Zvětšit mapu

Před samotným výletem jsem nabral plnou nádrž a poznamenal si stav tachometru. Další čerpání po víčko nádrže proběhlo při cestě zpět s opětovným zapsáním stavu počítadla. Počítadlo by mělo měřit vcelku přesně, protože tachometr ukazoval stejné údaje jako palubní GPS modul. Následující tabulka obsahuje všechny tyto vstupní údaje a jako výstup nám pěkně vyhodí ono toužebně očekávané a žádané číslo.

Spotřeba Camara tedy činí 16.61 litrů na 100 kilometrů. Nutno ovšem doplnit události, které měly negativní vliv na tento výsledek:

popojíždění v koloně v Praze (15-20 minut)
popojíždění po rekreačním areálu v Jizbici a štosování na spanilou jízdu
3x nastartováno a protůrováno na přání přihlížejících zvědavců a v rámci hodnocení výfukového orchestru
tu a tam malé poblbnutíčko
motor není v dobré kondici

Osobně si myslím, že to není nikterak špatné číslo na třistaprdku, i když mohlo by být ještě o chlup menší. To bych ale musel nasadit klobouk a dát pod zadní okno plato s vejci.

AKTUALIZACE: Protože motor nebyl v úplně dobré kondici, měl by po zrepasování baštit trochu méně. Uvidíme...