Dyna-out
V dnešní pohádce si děti povíme, kterak hloupý Honza před lety instaloval Dynamat za jářku devět tisíc dukátů, jen aby se pak po letech rozhodl jej zničit. Nicméně nebyla elektrika, nedalo se svítit, takže to prostě muselo ven, protože starou chalupu je třeba udělat z gruntu.
Teda vám povim panstvo, že je to svinstvo. A to jsem ani nechtěl básnit o tom, jak blbě to šlo dolů. Naštěstí jsem měl s sebou příručního pomocníka a tak práce šla od ruky.
A za pár dnů práce to bylo dole. A bylo to dobře, protože se díky tomu objevila nová děravá místa.
Rampůlník
A protože kastle už je "hotová", resp. připravená pro normální práci, mohl jsem se přesunout zpět do garáže, kde už nějakou dobu čekal na šperkování půl-rám. Na dvakrát jsem koupil spojovacího materiálu za nějaký 1000,- (není to samořejmě částka konečná) a mohl jsem díly navrácené z práškové lakovny dávat pomalu k sobě. Na fotu prozatím pouze stav po dovozu.
Také se vrátila droboť z galvanovny, nádhera, už nemusíme kupovat drahé vánoční ozdoby.
Některé šrouby jsou totiž specifické, a běžně zakoupená náhrada by nebyla vhodná. Ale k věci - o víkendu jsem složil přední nápravu ⇦ tuhle větu si musim zapamatovat, protože nevěřim, že bych to kdy sám dokázal, a přitom na tom nic tak zásadního neni.
Pravý péro mi tam skočilo skoro samo během hodiny laborování. Levý péro trošku vzdorovalo, zničil jsem kus závitový tyče, ale nakonec se dílo podařilo. Sláva, brzo budu moct postavit kárku na kola.
Po malé stěhovací akci jsem se mohl vrhnout na dorozebrání přední nápravy. Za pomoci luxusního stahováku v ceně cca 80 Kč to šlo jak po másle. Až mne překvapilo, jak je to jednoduchá věc. Zpátky to půjde hůře, to si zase iluze nedělám.
Po rozebrání se už dalo vrhnout na počátky renovace - tj. obroušení a vysoce profesionální zalakování prvků zavěšení nátěrovou hmotou značky Alkyton.
Odstraňování nánosů koroze probíhalo opět pod přísným dozorem pracovníka TZÚS.
Odstín litiny na nábojích jsem trefil na své poměry až příliš perfektně.
Hřeb odpoledne
Přicházíme k nejzásadnějšímu životnímu okamžiku automobilu, který se ideálně děje maximálně jednou za život - a to jest oddělení karoserie od půl-rámu. Při práci s 30 let starými spoji je třeba dostatek opatrnosti a uvolňovače zarezlých závitů, ale nakonec to dobře dopadlo... před auto na zem.
Třicetileté silentbloky a šrouby se konečně dočkají zaslouženého důchodu
Bylo nebylo, za devatero horami, devatero řekami a jedním Atlantským oceánem vznikla v minulém století firma, která začala učit zatáčet americké sporťáky, čímž jim umožnila účastnit se i jiných soutěží než jen 407-metrů-rovně-co-nejdřív-v-cíli. Jmenuje se Hotchkis a specializuje se na prodej vyladěných podvozkových a stabilizačních prvků pro většinu muscle- či pony-cars.
Není tomu jen tak, že zrovna o této společnosti píšu. Během loňského roku jsem totiž postupně ponakupoval věci na úpravu starého vymektaného podvozku. Ten byl další téměř netknutou součástí auta po celých 30 let, tedy až na variabilní vzduchové tlumiče (tzv. hi-jackers) na zadní nápravě. Finanční schopnosti bohužel nedovolují pořízení celého hočkisovic TVS (Total Vehicle System), obsahující kompletní sadu pružin, tlumičů, stabilizátorů a silentbloků. Naopak skvělou příležitostí byl známého výprodej dílů na Camaro, které vyměnil za ohromnou žlutou ropnou kadlající příšeru. Za velmi kulantní finanční obnos jsem tedy získal:
Opět z finančních důvodů bylo potřeba nalézt něco hodně blízkého a parametry odpovídající produktům onoho TVS:
- 4-listá zadní péra, odpovídající typu Z/28 od Classic Car Springs
- přední tlumiče Bilstein (parametry odpovídající totožným od Hotchkis)
- přední prasečí stabilizátor od Summitu, asi 2x tlustší než původní
- zadní o chlup silnější stabilizátor ADDCO
- kompletní sada čepů, tyček a podobné havěti na řízení
- nějaké ty gumové silentbloky do předních ramen, pod motor a převodovku
Když bylo tak nějak všechno nakoupeno a připraveno, tak se odvezlo auto se svým dvojnásobně puklým srdcem na opravu.
Započalo se montáží a renovací přední části, ramena byla kompletně rozebrána a nechána na pospas šílenému pískovači a práškovači. Zvolen byl překvapivě rapidně decentní odstín matné černé. Během skládání se téměř nevyskytly závažné instalační potíže, kromě nedomyšleného silentbloku motoru a nutnosti změnit lokaci upevnění pomocných tyček zadního stabilizátoru. Bylo potřeba vyvrtat 2 nové díry na každém nosníku a uchytit stabilizátor onam, jinak by se opíral o víko diferenciálu.
Resumé
Po návratu popelářského speciálu do vlastní garáže nastal čas pro testovací jízdy a finální zhodnocení těchto úprav.
Předtím: Jízda s podvozkovými vlastnostmi koňské drožky. Když byly tlumiče podhuštěné, tak se vymlacovaly, když přifouknuté, tak rázy absorbovaly podobně, jako by to zvládla dřevěná tyč. V zatáčkách se auto nepříjemně klopilo a pocitově se hodně trápilo. Jednoduše řečeno si nevědělo, jak si s tím poradit.
Potom: Výrazné ztuhnutí podvozku, ovšem drncavost zmizela. Do zatáček se tváří o 100% jistěji a už je zase znát, že by byly potřeba pneumatiky s lepší přilnavostí a nižším profilem. Takže ještě shodit nějaké to kilo a může se na okreskách rovnat vzteklým evropským sporťáčkům.
Co se prasklého motoru týče, tak ten byl opraven pomocí tekutého kovu. Po pár jízdách se ale objevila prasklinka a začala lehce unikat voda. Provedl jsem tedy opravný výbrus a přelepení a záplata zatím drží jak přelepená. Zbývá už jedině doufat, že to tak vydrží nadobro. Nebo aspoň na 2-3 roky.