chevroletcamaro.cz

Od doby posledního zápisku se interiér postupně vytrácí, začalo to kabeláží, ...

...kterou mi zřejmě požrali měďožrouti

Ba ne, přenesla se do elektronické laboratoře pro opravu. Byly tam vyhořelé dva vodiče, zřejmě zkrat v konektoru jdoucím do budíků. Ale já nic, já už to tak koupil 0:-)

Taktéž se zpětně zapojila vytržená žárovička na varovnýe hlásič nezapnutých pásů. Sehnal jsem a vyzkoušel "buzzer" / bzučák. Taková ta dětinská radost, když všichni ostatní tu věc vytrhávají a zahazují do trávy kolem, kdežto já jsem ochoten za to platit tvrdou měnou. Ale ten boží primitivní zvuk z dob, kdy ještě neexistovaly levné čínské zvonkohry za to nezapnutí pásů prostě stojí.

Druhým krokem revize elektrozařízení byla live-kalibrace ukazatele teploty chladící kapaliny. Tento test jsem již jednou prováděl přímo za jízdy, nicméně hodnota kalibračního rezistoru byla nakonec stejně úplně mimo. Tentokrát se použilo fundovanější zařízení a vhodnější laboratorní podmínky. (Nápověda: sledujte kočku!)

Potom se opět pokročilo v demontáži interiéru a máme ho 99% venku. Ty drobný už tam nechám.

Nyní vyvstává otázka, co dál?

Po nějakém tom měsíci se opět pouštím do sepisování vlastních zkušeností a šťastných chvil strávených v garáži u černo-oranžového vrzouna. Tentokrát jsem se zaměřil na nefunkční nebo spíše téměř funkční  budík kontrolující teplotu chladící kapaliny. Jako hlavní problém se jeví to, že ručička teploměru se při zahřátí motoru pohne asi pouze o 1mm a není tedy vůbec poznat, co se uvnitř může dít.

Za dávných a dávných časů, kdy jsem si nechal v Chodově oživovat mdlý motor přišla na řadu také výměna teplotníha čidla na bloku motoru, protože už tenkrát budík nic neukazoval. Tato výměna ovšem žádnou změnu nepřinesla. Započal jsem tedy experimentální proces, kdy jsem nejprve měřil odpor čidla za studena a za tepla – odpor se měnil, takže doposud ok. Následuje obligátní kontrola kabeláže – taktéž v pořádku. Viník je budík a to i bez vynuceného verše.

Když jsem trošku níže v hlubinách internetu zkoumal tento jev, podařilo se mi vylovit poměrně zásadní informaci. Nově vyráběná čidla mají jinak nastavené hodnoty odporu a nejsou tedy kompatibilní se starými budíky. Pokud se chcete vyhnout nejistému výsledku při shánění kompatibilního čidla vyráběného speciálně pro tyto případy nabízí se jednodušší alternativa – překalibrování budíku.

Budete potřebovat – nečekaně trošku toho nářadí, cit při rozebírání palubní desky, slušný voltmetr, větší trimr s rozpětím cca do 1 kΩ (elektronická součástka s lineárně nastavitelným odporem, například tento), sadu rezistorů (s příkonem alespoň 0.5W), ostříhané nehty a benzín.

Budík jsem tedy precizně odoperoval z palubní desky a demontoval z něj kalibrační odpor, je to ten bílý obdélníček nalevo od budíku na druhém obrázku. Taktéž lze na obrázku zpozorovat doinstalované odpory, které jsem původně určil výpočtem na 410 Ω, což ale byla metoda nepřesná a při testovací jízdě jsem v podstatě celou dobu “vařil”. Místo nich tedy přišel zapojit onen trimr s přednastavenými cca 400 Ω abych budík náhodou neodpálil při špatně nastavené hodnotě.

Následovala další testovací jízda, kde se konečně mohla uplatnit pomocná síla drahé polovičky, kterážto dle mých instrukcí velejemně dolaďovala přesnou hodnotu na trimru. Při testovací jízdě vozidlo ujelo asi 10 kilometrů při běžné cestovní rychlosti 80-90 km/h. Toto empirické měření potom ukázalo přesnou hodnotu 310 Ω. Sestavil jsem ji pomocí sério-paralelního zapojení, abych vytížil více součástek. Méně se potom zahřívají.

Po této úpravě následovala cesta na sprinty do Hoškovic a ještě to samé odpoledne dále do Brna.

Za těchto pár set kilometrů se projevila 100% funkčnost a spolehlivost instalace. Nicméně se objevila další bolístka – loučí se s námi zřejmě napěťový regulátor. Ovšem nic, co bychom nezvládli ;-)

Už tomu bude nějaký ten sobota, kdy se zde naposledy psalo ohledně renovace interiéru. Ta zdaleka ještě není hotova, protože zbývá dodělat stropnici a palubní desku, včetně repase kabeláže. V dnešním článku zevrubně popíšu, jak jsem si poradil s renovací právě palubní desky, konkrétně s repasí budíků a jejich plastového krytu.

Blinkry

Minule jsem sice již trošku upravoval podsvětlení budíků, ale stále to nebylo ono. Hlavním zdrojem nespokojenosti byly za světla naprosto neznatelné ukazatele změny směru jízdy. Pravý byl navíc úplně nefunkční. Koupil jsem tedy nové světlovody, což je taková plastová věcička, která vede světlo od zdroje i někam jinam než jen dopředu.

Bohužel ani tento vynález nefunguje stoprocentně, protože velká část světla uniká zlomovými body, které by jinak měly sloužit jako malá zrcátka. Avšak není třeba věšet hlavu, protože jsem promyslel takový malý tuning – kompletní obalení světlovodu alobalovou folií. Vizuální ale i fuknčí výsledek této práce vypadá takto:

Pokud někoho zaujal i třetí obrázek, pak vězte, že se mi podařilo v ČR sehnat internetovou prodejnu 12V autožároviček typu LED na socket T10 (W2,1x9,5D) (firma Hadex) . Barva jejich objímky naznačuje správně, že se jedná o zelený zdroj světla. Palubní deska už sice zelenou průsvitnou fólii pro blinkry obsahuje, ale zelenými diodami se určitě nic zkazit nemůže. Však posuďte sami na dalším kousku z naší videostřižny.

Budíky

Dalším krokem byla oprava a také úprava boxu, ve kterém jsou zapouzdřené budíky. Celé pouzdro je tvořeno ze 3 částí – zadní kryt, na kterém je umístěn tištěný spoj, přední černý uzavírací kryt a konečně průhledný plastový kryt budíků. První dvě jmenované části jsem zevnitř stříknul chrom sprejem, který by na těchto místech měl bez problémů držet, protože nehrozí žádná mechanická námaha. Důvodem k této úpravě bylo vylepšení odrazivosti a teoreticky rovnoměrnější podsvětlení budíků. Povšimněte si také zajímavého tuningového doplňku – zbytky sestřiných molitanových natáček z útlých dětských let. Starý molitan se totiž rozpadl na prach. Lepí se to tam proto, aby světlo z indikátorů tlaku oleje a sepnutých dálkových světel nepronikalo do okolí.

Další očekávanou chuťovkou byla oprava průhledného krycího plastu. K tomu bylo zapotřebí jistého náčiní – molitan v několika stupních zrnitosti, filcový kotouč na vrtačku, Tempo pasta a Displex. Onen krycí plast totiž během období 30ti let obdržel nesčetné šrámy a zranění. Oprava tohoto plastu tedy probíhala v tomto pořadí:

1. Zbroušení hrubším smirkovým papírem (300-500), při kterém zmizí hlubší škrábance
2. (obr 1) Zbroušení jemnějším (800) a ještě jemnějším (1200), kdy dojde k zahlazení kroku [1]. Plast získá mléčný neprůhledný nádech.
3. (obr 2-3) Tempo pasta a filcový kotouč na vrtačce pomůžou k opětovnému zprůhlednění.
4. (obr 4) Displex + hadřík z mikrovlákna odstraní ty poslední škrábanečky.

Obr. 1	Obr. 2	Obr. 3	Obr. 4

Zpět k budíkům samotným, zakoupil jsem jiný funkční ukazatel teploty motoru (který bohužel vyzkouším až na jaře) a rovnou i repasované hodiny. Někdo možná pamatuje, že jsem při minulé operaci s palubkou měnil budík otáčkoměru. Byl sice perfektně funkční, ale měl ošoupaná a vybledlá některá číslíčka na stupnici. Proto jsem samotný ciferník vyměnil za ten můj původní. Celá akce se protáhla hlavně kvůli nekonečnému čekání na repasované autohodiny z USA. Celníci si zřejmě poslední dobou hodně vybírali dovolené, jinak si delší jak měsíční čekací lhůtu nedokážu vysvětlit :-( Tuhle patálii nakonec skvěle zazáplatoval 12V test budíku, tikal jak o život, sláva :-) Kompletně sestavená přistrojová deska už je potom jen třešničkou na dortíku.

Kryt přístrojové desky

Krycí plast přístrojové desky taktéž poněkud postrádal šarm a krásu amerických let 70tých. Při lovení v archivních fotografiích se mne stále jímá hrůza.

Jako hlavní vady jsem shledal poškozený reliéf mezi tachometrem a otáčkoměrem a mezi výdechy ventilace. Dále chyběly či byly sedřené některé “chromové” zvýrazňující linky. K opravě reliéfu posloužil černý tmel, který jsem po chvilce tvrdnutí pomocí tupého hrotu jakžtakž vytvaroval.

Před linkováním prošel díl očistou a několika vrstvami černé matné barvy. S opravou linek to už bylo trošek těžší, nakonec jsem ale nalezl uspokojivou a poměrně snadnou metodu. Skočil jsem do prodejny modelářských potřeb a koupil hliníkovou barvu Revell. Poté stačilo použít jemný štěteček a lehce zbroušené hrany obtáhnout. Jako poslední přišlo několik ochranných vrstev bezbarvého pololesklého laku.

A to je pro dnešek opět vše, příště si namalujeme domeček se stromem a psí boudou jednou čarou.

Tento článek je jakýmsi souhrnem několika událostí a drobných oprav posledních týdnů. To aby bylo vidět, že se na autě ustavičně pracuje.

Budiž světlo a viditelno

Po renovaci motoru se objevily dvě drobné závady – budíky a kontrolky na přístrojové desce vůbec nesvítily a stěrače nestíraly. Nejlepší na tom všem bylo, že jsem tuto skutečnost zjistil během páteční deštivé noci. Jako nejjednodušší se jevilo začít mrtvou přístrojovou deskou, protože její opravení by mohlo třeba i vést k rozběhnutí stěračů. Vyjmul jsem tedy přední panel, odšrouboval pár šroubků, odpojil zezadu náhon tachometru a budíky šly vesele ven. Na zadním straně se nalézá tištěný spoj, ve kterém je rovnou umístěn napájecí a signální konektor. Více poví tento obrázek, který jsem si vypůjčil od kolegy z NastyZ28 fóra, protože mě nenapadlo vyfotit můj vlastní tišťák:

Zapojení konektoru tedy není řešeno zrovna šťastně, jedná se vlastně o zalomení tištěného spoje do otvoru, do kterého se posléze zasune konektor. Toto řešení samozřejmě dosti namáhá kontakty na tišťáku, což může vést k jejich poničení při častějším odpojování konektoru. A to byl i můj problém, několik kontaktů bylo překroucených a nedotýkalo se konektoru. Pomohlo tedy silné české chemoprenové lepidlo, kousek izolepy pro zpevnění podkladu a hotovo (zde patří vřelé díky za skvěle odvedenou práci drahé polovičce). Výsledekem opravy se lze pokochat níže. Do obrázku jsem vestrčil původní fotku palubky ze starých časů, kdy ještě trochu svítila.

Nu a pokračujmež dále. Jak již bylo uvedeno výše - nefungovaly stěrače. Při rozebírání palubky se žádná závada na vypínači nezjistila, pomocí příslušných elektronických schémátek jsem jej proměřil a fungoval tak jak by měl. Protože původní motorek je poněkud zašlý, neměl jsem ani moc chutí se pokoušet ho celý rozebírat a oživovat, proto jsem na RockAutu za $85 pořídil fungl nový Cardone, kompletně sestavený i s ostřikovačem. Chvilka laborace se správným zapojením konektorů a stěrače opět stírají. Teď už jen zbývá doinstalovat nádobku na kapalinu do ostřikovačů a rozjet i ty vodotrysky.

Létající lišta

Jednoho letního odpoledne jsem se jal využít zbytky týdenní dálniční známky k testu, jak dobře si auto po repasi vede. Rychlostní test mne mile překvapil, když jsem narozdíl od jara dokázal jet bez problémů o nějakých 30 km/h rychleji a motor si při této blíže nespecifikované nadlimitní rychlosti pouze lehce předl kolem 3.500 otáček. S řízením to už ovšem bylo trochu o strach, tudíž tento test trval jen krátký úsek.

Během zkoušky jsem ale zaslechl podivný plechový šelest, jakoby někde něco ulétlo. Chování auta se ovšem vůbec nijak nezměnilo, tak jsem pouze dojel domů, zaparkoval do garáže, prohlédl motor a kola. Nikde jsem nic podezřelého nenalezl. Až za týden mne při pohledu na čelní sklo něco trklo - “Kde je ta horní chromová lišta kolem čelního skla???” Po chvíli přemýšlení a vyloučení zlodějských úmyslů jsem si vzpomněl na ono zachrastění na dálnici. Co se dá dělat, koupil jsem jinou a řádně ji přilepil silikonovým lepidlem. Vtírá se zvídavost, jak dlouho to zase vydrží. Snad to však bude pevnější, protože byla použita speciální technologie, jak donutit materiály k maximální přilnavosti...

Minulou sobotu jsem se chystal natočit na kameru první jarní start. Bohužel z toho asi bylo Camaro tak nervózní, až si odpálilo zapalování. Jednoduchý test připojení nové svíčky na startovací kabel (to aby se nemusela žádná šroubovat z motoru) doložil fakt nefunkčnosti zapalovací jednotky. I jal jsem se zjistit příčinu ztráty životně důležité jiskry.

1. Napětí 12V na přívodním kabelu do rozdělovače (tlustý růžový kabel) – OK
2. Kontrola zapalovací cívky
   - primární vinutí – mělo by mít cca 300 Ohm - OK
   - sekundární vinutí – mělo by mít cca 30 kOhm – OK
3. Problém tedy může být níže – v ovládacím modulu (ignition control module) nebo cívce statoru (ignition pick-up coil)
   - test se provádí připojením žárovičky mezi signální výstup rozdělovače pro otáčkoměr a kostru, pokud bude žárovka blikat, fungují ty věcičky dobře, pokud bude trvale svítit, problém v některých z výše zmíněných součástkách.
   - žárovička svítila nepřerušovaně – KO

Úkolem se stalo co nejrychleji získat náhradní díly, protože termíny srazů, STK a testací se blíží závratnou rychlostí. Využil jsem tedy amerického obchodu RockAuto, kde jsem objednal:

• Ignition Control Module ($25.79)
• Distributor Ignition Pickup ($30.99)

FedEx opravdu nezklamal a díly doručil 3 dny po objednání! Výměna cívky statoru (pickup) bývá poměrně náročná, protože je nutné vytáhnout a rozebrat zbytek rozdělovače. Proto jsem zvolil jednodušší první variantu, výměnu ovládacího modulu. Výsledky této náročné diagnostické operace můžete posoudit na následujícím videu.

Za velmi hodnotné informace a rady děkuji uživatelům fóra NastyZ28.com.

V jednom z minulých článků jsem se chlubil bezchybnou funkčností parkovacích světel po instalaci dvou-vláknové žárovky, ovšem ne nadarmo se říká: "Neříkej hop, dokud jsi to nepodělal". Samozřejmě, že přísloví se naplnilo a čerstvě nainstalované pojistky rupnuly, ba dokonce při prezentaci odvedené práce. Místo klasických autopojistek, které jsou pomalé (méně citlivé na napěťové špičky), jsem totiž bohužel nainstaloval běžné rychlé 20A pojistky, které se používají spíše ve spotřební elektronice. Nebudu zde dále rozebírat teorii elektroniky, to Vám raději nabídnu důkaz místo slibů ;-)

English readers might enjoy English transcription