Už tomu bude nějaký ten sobota, kdy se zde naposledy psalo ohledně renovace interiéru. Ta zdaleka ještě není hotova, protože zbývá dodělat stropnici a palubní desku, včetně repase kabeláže. V dnešním článku zevrubně popíšu, jak jsem si poradil s renovací právě palubní desky, konkrétně s repasí budíků a jejich plastového krytu.
Blinkry
Minule jsem sice již trošku upravoval podsvětlení budíků, ale stále to nebylo ono. Hlavním zdrojem nespokojenosti byly za světla naprosto neznatelné ukazatele změny směru jízdy. Pravý byl navíc úplně nefunkční. Koupil jsem tedy nové světlovody, což je taková plastová věcička, která vede světlo od zdroje i někam jinam než jen dopředu.
Bohužel ani tento vynález nefunguje stoprocentně, protože velká část světla uniká zlomovými body, které by jinak měly sloužit jako malá zrcátka. Avšak není třeba věšet hlavu, protože jsem promyslel takový malý tuning – kompletní obalení světlovodu alobalovou folií. Vizuální ale i fuknčí výsledek této práce vypadá takto:
Pokud někoho zaujal i třetí obrázek, pak vězte, že se mi podařilo v ČR sehnat internetovou prodejnu 12V autožároviček typu LED na socket T10 (W2,1x9,5D) (firma Hadex) . Barva jejich objímky naznačuje správně, že se jedná o zelený zdroj světla. Palubní deska už sice zelenou průsvitnou fólii pro blinkry obsahuje, ale zelenými diodami se určitě nic zkazit nemůže. Však posuďte sami na dalším kousku z naší videostřižny.
Budíky
Dalším krokem byla oprava a také úprava boxu, ve kterém jsou zapouzdřené budíky. Celé pouzdro je tvořeno ze 3 částí – zadní kryt, na kterém je umístěn tištěný spoj, přední černý uzavírací kryt a konečně průhledný plastový kryt budíků. První dvě jmenované části jsem zevnitř stříknul chrom sprejem, který by na těchto místech měl bez problémů držet, protože nehrozí žádná mechanická námaha. Důvodem k této úpravě bylo vylepšení odrazivosti a teoreticky rovnoměrnější podsvětlení budíků. Povšimněte si také zajímavého tuningového doplňku – zbytky sestřiných molitanových natáček z útlých dětských let. Starý molitan se totiž rozpadl na prach. Lepí se to tam proto, aby světlo z indikátorů tlaku oleje a sepnutých dálkových světel nepronikalo do okolí.
Další očekávanou chuťovkou byla oprava průhledného krycího plastu. K tomu bylo zapotřebí jistého náčiní – molitan v několika stupních zrnitosti, filcový kotouč na vrtačku, Tempo pasta a Displex. Onen krycí plast totiž během období 30ti let obdržel nesčetné šrámy a zranění. Oprava tohoto plastu tedy probíhala v tomto pořadí:
- Zbroušení hrubším smirkovým papírem (300-500), při kterém zmizí hlubší škrábance
- (obr 1) Zbroušení jemnějším (800) a ještě jemnějším (1200), kdy dojde k zahlazení kroku [1]. Plast získá mléčný neprůhledný nádech.
- (obr 2-3) Tempo pasta a filcový kotouč na vrtačce pomůžou k opětovnému zprůhlednění.
- (obr 4) Displex + hadřík z mikrovlákna odstraní ty poslední škrábanečky.
 |
 |
 |
 |
| Obr. 1 |
Obr. 2 |
Obr. 3 |
Obr. 4 |
Zpět k budíkům samotným, zakoupil jsem jiný funkční ukazatel teploty motoru (který bohužel vyzkouším až na jaře) a rovnou i repasované hodiny. Někdo možná pamatuje, že jsem při minulé operaci s palubkou měnil budík otáčkoměru. Byl sice perfektně funkční, ale měl ošoupaná a vybledlá některá číslíčka na stupnici. Proto jsem samotný ciferník vyměnil za ten můj původní. Celá akce se protáhla hlavně kvůli nekonečnému čekání na repasované autohodiny z USA. Celníci si zřejmě poslední dobou hodně vybírali dovolené, jinak si delší jak měsíční čekací lhůtu nedokážu vysvětlit :-( Tuhle patálii nakonec skvěle zazáplatoval 12V test budíku, tikal jak o život, sláva :-) Kompletně sestavená přistrojová deska už je potom jen třešničkou na dortíku.
Kryt přístrojové desky
Krycí plast přístrojové desky taktéž poněkud postrádal šarm a krásu amerických let 70tých. Při lovení v archivních fotografiích se mne stále jímá hrůza.
Jako hlavní vady jsem shledal poškozený reliéf mezi tachometrem a otáčkoměrem a mezi výdechy ventilace. Dále chyběly či byly sedřené některé “chromové” zvýrazňující linky. K opravě reliéfu posloužil černý tmel, který jsem po chvilce tvrdnutí pomocí tupého hrotu jakžtakž vytvaroval.
Před linkováním prošel díl očistou a několika vrstvami černé matné barvy. S opravou linek to už bylo trošek těžší, nakonec jsem ale nalezl uspokojivou a poměrně snadnou metodu. Skočil jsem do prodejny modelářských potřeb a koupil hliníkovou barvu Revell. Poté stačilo použít jemný štěteček a lehce zbroušené hrany obtáhnout. Jako poslední přišlo několik ochranných vrstev bezbarvého pololesklého laku.
A to je pro dnešek opět vše, příště si namalujeme domeček se stromem a psí boudou jednou čarou.