Je tomu již nějaký ten týden, neřku-li měsíc, co jsem odstartoval práce na návratu interiérových panelů do původní (nebo alespoň blízko původní) podoby. Pod nainstalovanou modrou plyší, vrstvou lepidla a černou barvou se ukrývala originální velbloudí hněď. Naštěstí nebyl problém sehnat speciální spreje s přesně odpovídající barvou vhodné pro aplikaci na všechny pružné části - od plastů až po vinyl. Před samotným lakováním bylo zapotřebí plasty připravit, to znamená zatmelení zbytečných děr vytvořených kvůli uchycení modroplyše, slepit popraskaná místa tam, kde to ještě šlo a posléze očistit a lehce zdrsnit povrch.
A jak vypadají výše zobrazené plasty po lakování?
Největší práci daly překvapivě ty největší kousky, tedy zadní spodní panely. U těchto jsem zakusil slušné dávky perchloru, toluenu, tmelu, lepidla a acetonu. Vždy po dokončení jednoho z nich jsem toho měl plné kecky, resp. nos a plíce. Ale nakonec se dílo zdařilo a snad to ani nevypadá věru zle.
Jak jste si jistě všimli, lakování neušla ani mřížka reproduktorku. Ty repro chrastítka zatím instalovat zpět nehodlám, snad časem, kdy budu z nudy přemýšlet o nějakém kvalitním audiu. Pochybuji ale, že k tomu ještě v tomto desetiletí dojde. Dnes se tedy rozloučíme pohledem na celou vykoupanou rodinku pěkně pohromadě:
