chevroletcamaro.cz

Od doby posledního zápisku se interiér postupně vytrácí, začalo to kabeláží, ...

...kterou mi zřejmě požrali měďožrouti

Ba ne, přenesla se do elektronické laboratoře pro opravu. Byly tam vyhořelé dva vodiče, zřejmě zkrat v konektoru jdoucím do budíků. Ale já nic, já už to tak koupil 0:-)

Taktéž se zpětně zapojila vytržená žárovička na varovnýe hlásič nezapnutých pásů. Sehnal jsem a vyzkoušel "buzzer" / bzučák. Taková ta dětinská radost, když všichni ostatní tu věc vytrhávají a zahazují do trávy kolem, kdežto já jsem ochoten za to platit tvrdou měnou. Ale ten boží primitivní zvuk z dob, kdy ještě neexistovaly levné čínské zvonkohry za to nezapnutí pásů prostě stojí.

Druhým krokem revize elektrozařízení byla live-kalibrace ukazatele teploty chladící kapaliny. Tento test jsem již jednou prováděl přímo za jízdy, nicméně hodnota kalibračního rezistoru byla nakonec stejně úplně mimo. Tentokrát se použilo fundovanější zařízení a vhodnější laboratorní podmínky. (Nápověda: sledujte kočku!)

Potom se opět pokročilo v demontáži interiéru a máme ho 99% venku. Ty drobný už tam nechám.

Nyní vyvstává otázka, co dál?

Celých deset let trvalo, než jsem se odvážil pořádně do té palubky hrábnout. Nakonec tedy tomu pomohla kompletní rozborka auta. Konečně jsem si dovolil strhnout poslední zbytky německého koženkářského tuningu.

Takže to, co jde vidět v úplně první premiérovém článku na tomto blogu...

http://chevroletcamaro.cz/post/2007/01/21/chevrolet-camaro-restoration-notes.aspx

...stalo se konečně minulostí!

Tady je pěkně vidět originální velbloudí hněď s profesionálně přelakovaným VINkem, aby to pasovalo k oné černé kožence.
Pryč s ní.

Zbytky lepidla mi pomohl odstranit již tradiční dar přítele Toluena

Jak vidno, palubka je bohužel na pár místech v prvotním stádiu rozkladu :-( Takže stejně musím přemýšlet, jak s ní naložit dál.

Na palubku stačil toluen, ale na kick-panely to chtělo něco silnějšího. Fet-fest tedy pokračuje nitroředidlem. Po jeho aplikaci zbývá už jen panely dočistit a přelakovat zpátky do velbloudí.

Na závěr pohled na částečně vyvrhnutou palubku, Fukušima hadr.

K téhle renovaci mě dohnalo hned několik zásadních věcí, slovy tyto dvě:

1. zadrhávající se zámek zapalování – čím vyšší venkovní teplota, tím hůř se s ním točilo. Musel jsem ho ručně vracet ze startovací polohy.
2. lepkavý originální volant – tohle je bohužel známá bolest u pozdních dvojkových kalamárů. Jak plast na volantu stárne, stává se lepkavým a člověk potom od toho má upatlané ruce. Stejně tak opatlaný je pak i samotný volant.

Když jsem tedy na to měl zase celou zimu, tak jsem se rozhodl to vzít od podlahy, resp. od motoru. Takže jsem v motorovém prostoru odpojil od serva volantovou tyč. Potom je potřeba odšroubovat 4 šrouby držící kryt na podlaze. Nakonec dva silnější šrouby, držící volant v palubní desce. Jo a nezapomenout na všemožné konektory a odmontování spodní části palubky. Trošku trhnutí a celá konstrukce je venku:

Jak je vidět, zaslouží si to po 30 letech nějakou tu péči, mj. mírně orezlá konstrukce, omlácený sloupek od klíčků, atd.

Rozborka…

K sejmutí volantu je nejideálnější sehnat si stahovák, pokud se cítíte, tak si ho vyrobit. Šel jsem druhým způsobem, kde na krásu se nehledí. Navíc má dvojí funkci, která bude popsána dále. Nebudu popisovat, jak tyč rozložit, ale naopak jak jí složit zpátky. Pokud tedy máte potíž s rozborkou, čtěte tento příspěvek odspoda nahoru ;-) Takhle to tedy vypadá po kompletním rozebrání.

A tady se konečně podařilo odhalit zdroj problémů se zadrhávajícím se zámkem zapalování. To zubaté půl-kolečko se s obtížemi otáčelo po osičce. Stačilo tedy dremlíkem malilinko vybrousit plastový vnitřek a tyčku namazat vazelínou. Taková blbost a jak velký problémy to může způsobit, neuvěřitelný.

Hurá opraveno, může se začít s lakováním. Tady není čas si hrát na hrdinství a shánět za drahý peníz vysoce leštěnou novou tyč. Prostě se to jednoduše místama obrousí, očistí a celý natře štětkou, antikorozní černou barvou, no.

Na zbytek dílů se použil již klasický postup a matná černá barva. Podařilo se mi efektně zvýraznit nápis LOCK.

…a sborka

A teď už se může zase začít skládat. Všechny elektronické díly jsou koupené nové, poněvadž, když už to je venku že… Začíná se od nejjednoduššího, tj. strčit dutou tyč do duté tyče. Na té vnitřní je od výroby molitan jako zábrana proti vnikání nečistot do vnitřku konstrukce. Ten se bohužel na dotek rozpadal. Ale nevadí, pomocí Chemoprénu se přilepil nový, hezčí, modrý.

Všechny pohyblivé díly jsou samozřejmě očištěny a namazány novou vazelínou. Potom nasadíme na vnitřní tyč plastovou podložku a pérko. Vložíme poslední tyč (řízení), na níž je nasunuté ložisko s plastovým víčkem. To zapadne přesně do zubů na té vnější tyči a zajistí se sponou.

Hotovo, přejdeme teď na přední stranu. Nejprve se vloží plastový aretační kroužek mezi vnější a střední tyč, tím se ta střední zajistí na středu. Jemně rozmazaně a umazaně potom naznačuji, vykrojení po kterém se nasune vnější plastový dekorační díl. To je ten, co se celý otáčí, když se řadí kvalty. Čiže nasadit jde jen do jedné polohy.

Teď přijde trošku oříšek. Musí se sestavit část, kde se nachází celá řídící logika, resp. mechanika. Tedy, nacvaknout zpátky na osičku zubaté půlkolečko, přišroubovat vymezovač zámku volantu a zasunout jezdec ovládající spínací skříňku. S tím jezdcem to chce trošku laborování, než přijdete na to, jaká poloha je správná. Ale nebojte se, je to jedna jediná. Nejlépe se to ladí, když je nasazená spínací skříňka zapalování (viz dále) a víte tak přesně, kde je poloha klíčku při startování. Takže následující obrázky jsou orientační, postup skládání může být různý. Nezapomeňte potom zajistit plastový jezdec pérkem, které se válí na druhém obrázku vlevo.

Když si myslíte, že to máte sladěné, může se konstrukce přišroubovat čtyřmi dlouhými šrouby k vnější tyči. Poté se může nainstalovat ovládací modul blinkrů, jehož část se celou konstrukcí protáhne dozadu a zacvakne do patřičného držáku na vnější tyči. To lze částečně identifikovat na dalších obrázcích.

Tak jsme si prohlédli jak vypadá sestavená základní ovládací část a teď vršek. Nejdříve se přišroubuje ovládací páčka blinkrů. Nasune se dosedací podložka na ložisko,

pak pérko,

po něm otočný spínač klaksonu,

zakrýt ozubeným kolem, anobrž zámkem volantu,

připravit si závlačku a pomocí reverzního domácího stahováku (tzv. stlačováku) zatlačit všechny věci dovnitř. Až se objeví rýha na řídící tyči, lze nasunout závlačku.

Jako předposlední zbývá horní podložka pro nastavení dosednutí volantu.

Šup tam s ní a všechno to zakrýt plastovým víčkem.

Cajk, fertig.

 Nastavení elektroniky

Jen taková drobná odbočka k nasazení neutral starter switche (zamezuje startování v jiné poloze než P nebo N).

1. Nejprve je třeba se ujistit, že je navolený Neutral, tj. klíčkem lze startovat a přitom není ovládání v poloze Park.
2. Potom se musí nastavit do polohy N onen spínač, bývá to na něm naznačeno. Nejlépe jej zajistit pomocí spony nebo hřebíčku skrze připravenou dírku.
3. Nyní se může nasadit na sloupek řízení a natočit tak, aby jeho zub zapadl do vnitřní (prostřední) osy.
4. Utáhnout, vyjmout jistící sponu a vyzkoušet, jestli dobře drží při volení kvaltů.

Spínací skříňku už jsem nastavil v předchozích krocích, takže stačí ověřit, že pořád chodí dobře a jsem schopen při plném vytočení klíčku jít až do její krajní polohy. Lidově řečeno, "musí to naplno cvaknout".

Odlepení volantu

Jako nejrozumnější možnost zrušit lepkavý volant, aniž bych používal nějaký neoriginální tuningový, byla nechat jej očalounit kůží. Tak jsem ho tedy mírně očistil, zabalil a poslal do Volantechu, ať se starají. Moc radost ze mě neměli, protože většinou řeší běžné volanty. Ale nakonec se nám po pár telefonátech podařilo vyjasnit, jak by to mělo vypadat a jaký bude postup. Původní stav:

Výsledek:

Na první pohled to vypadá celkem "normálně", ale teď se podívejte, jak to krásně doplnilo interiér, když se to tam všechno sestavené a funkční vrátilo.

To je prostě nádhera. Konečně to auto uvnitř začíná trošku vypadat :-)

Pro srovnání odkazuji na původní stav po koupi. Pozor pouze pro otrlé!

Zdá se, že se stává každoročním pravidlem lehce posunout renovaci interiéru od zadního plata kufru dopředu k palubní desce. Letos tak přišly na řadu nové dveřní panely. Výměna byla nutná hlavně kvůli chátrajícím okenním lištám, polofunkčnímu stahování oken a příšerným původním černým panelům. Rozebrání bylo poměrně jednoduché, odzdobit bižuterii, povolit několik povolených vrutů, které držely panel na dveřích a jeho sejmutí. Skelet dveří bohužel nemám detailně vyfocený, a tak si musíte vystačit pouze se slovním popisem – vrtačkou vyrobené otvory na reproduktory (které mimochodem nikdy instalovány nebyly), spousta přidaných děr (některé funkční, jiné nepochopitelné) a lehká koroze spodku dveří. Tu jsem ošetřil přebroušením, vyčištěním a černou antikorozní barvou.

Teď, když byl mechanismus okna přístupný, bylo jasné, co způsobovalo ten vtipný problém, kterak jsem musel vytahovat okno napůl klikou a napůl rukou. Povolil se a upadl šroubek, co drží okno ve vodorovné kolejnici. Když už jsem v těch dveřích byl, tak jsem všechny kolejnice a vodící lišty ze dveří odstranil, dočista vypucoval, odmastil, znova namazal vazelínou a připravil k pozdější instalaci. Vizuální kontrola neodhalila žádné závažné problémy.

Další věc, která už také hořela, byla nutná výměna materiálu na horních přítlačných sametkách. Pro velký úspěch předchozích akcí, byla zopakována Toluen párty, tentokrát však v méně éterické formě. Celé sametky se totiž daly ponořit do uzavřené zavařovačky. Po 30ti minutách se přilepená plyš nijak nebránila a slezla dolů jen za kus dobrého slova. Jako náhrada se osvědčila chlupatá strana samolepícího suchého zipu pořízená v OBI. Drží to jak ďas a neodírá se.

Revitalizace se opět dočkaly opěrky rukou (arm-rests), se kterými bylo bojováno ještě v dřevních dobách. Tentokrát byla ovšem použita hrubá síla ve smyslu kartáčku a Cifu (abrazivní domácí čistící prostředek hospodyněk). Výsledek byl překvapivý – slezly poslední zbytky špíny a černé barvy a opěrky jsou jako nové! Drobným problémem byl protržený úchyt na šroub v přední části pravé opěrky (horní na obrázku). To se podařilo vyřešit zaplněním otvoru montážním lepidlem a jednou podložkou pod šrouby. Na obrázku je horní po očistě a spodní v očekávání koupele.

Dále se pokračovalo lehkou obnovou plastových dekorací kolem páčky na otevírání dveří. Ty se pouze obrousily a nalakovaly do černa. Do víčka jsem pak upustil trošku z “chrom-efekt” spreje (ehm, chrom, ha-ha) a jemným štětečkem se snažil decentně nalinkovat obvodovou hranku. Výsledek jsem potom uzavřel pár vrstvami bezbarvého laku. Ještě ten večer jsem během brouzdání po internetu zjistil, že ta chromová hranka na nich nikdy správně nebyla…
“No nic”, pomyslel si statečný renovátor a mávl nad tím rukou.

Nabroušený okna!

Boční okna jsou bohužel po těch desetiletích lhostejnosti dosti odřená. Než se rozhodnu pro nejistou investici do nových oken, řekl jsem si, že vyzkouším leštící sadu prodávanou v Anglii na Amazonu nebo na eBayi. Sada dorazila asi za týden a sestávala z 2 různých brusných kotoučů, 1 filcového kotouče a zázračné vodičky. Výsledek brusné operace bohužel dopadl podle očekávání – nefunguje to. Jediné co se změnilo, bylo to, že zmizely některé drobné oděrky a lehčí mléčnaté segmenty. Ve výsledku sklo vypadá +/- stejně.
“No nic, jednou stejně koupim nový…”, pomyslel si statečný renovátor a mávl nad tím rukou.

Instalace a seřízení oken

Následovala zřejmě nejzajímavější činnost – a to zpětné seřízení skel. Postup podrobně popíšu, mohl by se někomu hoditi. Jako referenci použijte obrázek níže, vypůjčený z webu NastyZ28:

• Jako první složte všechny vodící lišty a okno dohromady, stavitelné šrouby ale neutahujte. Vždy dovírejte dveře opatrně a okno přidružujte prsty, aby nikde nezavázelo, když se bude tisknout na pryžová těsnění!
• Cílem je mít okno pěkně v linii podle střechy a A-sloupku. Stáhněte okno asi o 4 cm z maximální výšky a pomocí dvou šroubů označených (1) nastavte sklon skla (abraka-dabra :-) tak, aby byla rovnoměrná mezera mezi oknem a karoserií auta. Vzdálenosti nejlépe zkontrolujte například dřevěným špalíčkem. Při pohybování šroubem nahoru/dolů se okno naklání dopředu/dozadu.
• Nyní, když je okno srovnané, vytáhněte jej nahoru a nastavte přední a zadní mezeru od A-, resp. B-sloupku. K tomu poslouží dvojice šroubů (2).
• Dalším krokem jsou horní zarážky (3) a (4). Vytáhněte okno do akurátní výšky, aby se dotýkalo horního těsnění v patřičném místě, těsně pod tenkým prolisem.
• Následuje nastavení přítlaku okna, který je kontrolován dvojicí šroubů na místě (5) a (6). Povolte šrouby tak, aby se okno mohlo vrtět a pohybujte s ním ven/dovnitř. Ideálně by mělo mít lehký přítlak na těsnění, ale zase ne moc veliký, protože pak může být vytažení okna namáhavé. Tady je potřeba si trochu pohrát a experimentovat, než najdete ideální řešení. Snažte se mít vždy páry šroubů vodorovně, což zajistí, že vodící kolejnička nebude klást zbytečný odpor.
• Nastavte dolní zarážku okna (7). Nejlépe tak, aby se při plném stažení sklo těsně skrývalo za vnější sametkou.
• Poslední nastavení jsou horní sametky (8), (9), (10). Ty mají spíš funkci opěrnou než přítlačnou. Nastavte je tedy tak, aby okno zbytečně netiskly k vnějšímu těsnění dveří.

Staré vnější sametky už byly rozpadlé, musel jsem je nahradit novými. Pravá pasovala perfektně, levá byla bohužel poněkud zohýbaná a nechtěla dosedat na sklo od půlky dveří dopředu. Musela tedy opět nastoupit česká improvizace. Upravil jsem jí tak, že jsem přítlačnou gumu přidržel přes noc ohnutou a do vzniklého žlábku šoupnul trošku univerzálního silikonu. Po noční vulkanizaci se zdá, že sametka doléhá lépe.
“No nic, lepší už to nebude…”, pomyslel si statečný renovátor a mávl nad tím rukou.

Die alte Platte raus und die neue rein!

Tak a teď už zbývá jen to všechno pěkně zpětně nazdobit a nasadit. Dveřní panely byly zřejmě kvůli vlhkosti nebo špatnému lepidlu na spodní straně rozlepené, ale to snadno spravil Chemoprén a pár kolíčků.

Všechny různorodé šroubky jsem zahodil a pokusil se unifikovat vzhled i těch šroubů, co nejsou přímo vidět. Vydloubal jsem všechny staré příchytky a koupil nové. Místní kovové spony jsou ale příliš krátké a tak se z (žlutě označených) horních plastových příchytek vycvakávají. Pomohl mi naštěstí kolega, který měl pár originálních navíc. Pro zajímavost uvádím které jsem použil a lze je dohledat v ČR:

Protože nemám žádnou vodotěsnou folii, využil jsem zbytky Dynamatu z práce na izolaci podlahy k zacpání otvorů. Teoreticky to pomůže i k odhlučnění interiéru, ale o tom poněkud pochybuji. Zde se konečně nabízí celkový výsledek mého snažení, srovnejte s úplně původním stavem po koupi:

PS: Neměl by někdo zájem o původní krásné panely? :-D

“No nic, aspoň bude z toho ohně teplíčko…”, pomyslel si statečný renovátor a mávl tím do kotle.

Po nějakém tom měsíci se opět pouštím do sepisování vlastních zkušeností a šťastných chvil strávených v garáži u černo-oranžového vrzouna. Tentokrát jsem se zaměřil na nefunkční nebo spíše téměř funkční  budík kontrolující teplotu chladící kapaliny. Jako hlavní problém se jeví to, že ručička teploměru se při zahřátí motoru pohne asi pouze o 1mm a není tedy vůbec poznat, co se uvnitř může dít.

Za dávných a dávných časů, kdy jsem si nechal v Chodově oživovat mdlý motor přišla na řadu také výměna teplotníha čidla na bloku motoru, protože už tenkrát budík nic neukazoval. Tato výměna ovšem žádnou změnu nepřinesla. Započal jsem tedy experimentální proces, kdy jsem nejprve měřil odpor čidla za studena a za tepla – odpor se měnil, takže doposud ok. Následuje obligátní kontrola kabeláže – taktéž v pořádku. Viník je budík a to i bez vynuceného verše.

Když jsem trošku níže v hlubinách internetu zkoumal tento jev, podařilo se mi vylovit poměrně zásadní informaci. Nově vyráběná čidla mají jinak nastavené hodnoty odporu a nejsou tedy kompatibilní se starými budíky. Pokud se chcete vyhnout nejistému výsledku při shánění kompatibilního čidla vyráběného speciálně pro tyto případy nabízí se jednodušší alternativa – překalibrování budíku.

Budete potřebovat – nečekaně trošku toho nářadí, cit při rozebírání palubní desky, slušný voltmetr, větší trimr s rozpětím cca do 1 kΩ (elektronická součástka s lineárně nastavitelným odporem, například tento), sadu rezistorů (s příkonem alespoň 0.5W), ostříhané nehty a benzín.

Budík jsem tedy precizně odoperoval z palubní desky a demontoval z něj kalibrační odpor, je to ten bílý obdélníček nalevo od budíku na druhém obrázku. Taktéž lze na obrázku zpozorovat doinstalované odpory, které jsem původně určil výpočtem na 410 Ω, což ale byla metoda nepřesná a při testovací jízdě jsem v podstatě celou dobu “vařil”. Místo nich tedy přišel zapojit onen trimr s přednastavenými cca 400 Ω abych budík náhodou neodpálil při špatně nastavené hodnotě.

Následovala další testovací jízda, kde se konečně mohla uplatnit pomocná síla drahé polovičky, kterážto dle mých instrukcí velejemně dolaďovala přesnou hodnotu na trimru. Při testovací jízdě vozidlo ujelo asi 10 kilometrů při běžné cestovní rychlosti 80-90 km/h. Toto empirické měření potom ukázalo přesnou hodnotu 310 Ω. Sestavil jsem ji pomocí sério-paralelního zapojení, abych vytížil více součástek. Méně se potom zahřívají.

Po této úpravě následovala cesta na sprinty do Hoškovic a ještě to samé odpoledne dále do Brna.

Za těchto pár set kilometrů se projevila 100% funkčnost a spolehlivost instalace. Nicméně se objevila další bolístka – loučí se s námi zřejmě napěťový regulátor. Ovšem nic, co bychom nezvládli ;-)

Bylo nebylo, jednou v zimě v jedné promrzlé garáži v oranžovém autě s puklým srdcem, v klidu si seděl uprostřed černé konzole sériový volič režimů automatické převodovky. Poněvadž byl poněkud vyběhaný a řazení nepřesné a tuhé, rozhodl se majitel místo pokusu o jeho renovaci pořídit úplně nový a navíc poněkud jiného kalibru. Konkrétně bylo rozhodnuto o B&M QuickSilver Shifteru, který lze přímo napasovat do konzole místo původního. Celý volič je vyveden ve zdravém chromovo-rtuťovém barevném nádechu, kterýžto jsem zhodnotil jako málo hodící se do vidláckého vzhledu mého Orange Expresssu, ale o tom až za chvilinku.

Nejprve se podívejme na správnou instalaci. Aby to všechny bylo pěkně košér, pořídil jsem rovnou i nový řadící kabel (bowden). Řadička má výhodu v tom, že ji lze připojit pomocí původního továrního bowdenu. Bohužel, kvůli jinému vstupnímu úhlu do řadícího mechanizmu bylo nevyhnutelné řezání do podlahy. Využil jsem přímočaré pily a sbírky historických tupých pilníků z otcovy garáže pro zabroušení ostrých hran.

První ilustrace ilustruje špatné řešení, protože ta díra byla vedena, a teď si dovolím být poněkud expresivní, blbě. Při zkušebním nasazení jsem totiž zjistil, že nebylo třeba dělat takovou dlouhou čáru dopředu, nýbrž to chtělo rozšířit spíše do boku. Na dalším obrázku provádím operaci podle učení Alexe Orbity. Nakonec se zadařilo a zapadlý bowden byl uloven. Součástí bowdenu je gumová krytka, která slouží jako pružný a neprodyšný přechod mezi vnější a vnitřní částí vozidla. Protože se původní otvor přesunul, vyplnil jsem přebývající mezery přinýtovaným nerezovým plechem. Přítlačný kroužek gumové krytky a obroušená podlaha obdržely nový antikorozní nátěr.

Na posledním obrázku už je vidět kompletně zapojený mechanismus, připravený vyrazit do světa. Teď to jen obložit tím chromem… ne počkat! Udělám to přeci tak, aby to do auta co nejvíc zapadlo – v černé matné. A jak se řeklo, tak se i stalo, chromový kryt mechanismu se ocitl v matné černé a jeden velmi velmi ochotný a ještě více šikovný člen našeho diskuzního fóra mi za jistý výměnný obchod v naturáliích vyrobil několik alternativních hlavic.

Netřeba dlouho polemizovat nad tím, která varianta vyhrála:

Správnému tunerovi nesmí chybět bílá LED žárovička, jejíž účinku si můžete všimnout na poslední fotografii. Původně přiložená 5W žárovička totiž svítila jak ďas, tak jsem ji prostě nahradil. Tak, a teď by to chtělo nějaké zhodnocení – řadí to naprosto skvěle, ale vůbec nevím, jak se s tím jezdí, protože je auto na kapačkách :-)