Člověk se při dlouhých zimních večerech nudí a tak přemýšlí co s načatým odpolednem v teplé garáži. No jasně! Vyrobím si omílací buben neboli pískovací vibrátor!
Co bych se o tom dlouze vykecával, jednodušší je to natočit a hodit na tubko. Takže teď jsem vlastně taky ten jůtúber, cha!
Tady jen pro doplnění detailní pohled na pár šroubů. Ta kovová mistička už je zhruba v poloviční fázi pískovacího procesu.
A jak to dopadlo?
Výsledek se samozřejmě nejeví na první pohled nikterak bohabojný, také proto že fotky výše pochazí zhruba z poloviny celého procesu. Toto je pak po 2-hodinovém naložení v odrezovači (abych zastavil znovuvznik koroze). V dalším kole už to půjde do zinkovny.
Camaro se stěhuje kousek vedle, kde je víc místa pro další práce. Takže se konečně dostalo na světlo lze jej spatřit v plné rozebrané kráse
Zde si prosím povšimněte nové konstrukce a to takzvané Neumannově spojovací tyče řízení. Jedná se o oblíbenou performance úpravu za Černým mořem.
Následuje ohledání a kontrolní zkoušky pracovníkem TZÚS...
Tak a auto přestěhováno, stačil na to výkon = 2mp (man-power)
Celých deset let trvalo, než jsem se odvážil pořádně do té palubky hrábnout. Nakonec tedy tomu pomohla kompletní rozborka auta. Konečně jsem si dovolil strhnout poslední zbytky německého koženkářského tuningu.
Takže to, co jde vidět v úplně první premiérovém článku na tomto blogu...
http://chevroletcamaro.cz/post/2007/01/21/chevrolet-camaro-restoration-notes.aspx
...stalo se konečně minulostí!
Tady je pěkně vidět originální velbloudí hněď s profesionálně přelakovaným VINkem, aby to pasovalo k oné černé kožence.
Pryč s ní.
Zbytky lepidla mi pomohl odstranit již tradiční dar přítele Toluena
Jak vidno, palubka je bohužel na pár místech v prvotním stádiu rozkladu :-( Takže stejně musím přemýšlet, jak s ní naložit dál.
Na palubku stačil toluen, ale na kick-panely to chtělo něco silnějšího. Fet-fest tedy pokračuje nitroředidlem. Po jeho aplikaci zbývá už jen panely dočistit a přelakovat zpátky do velbloudí.
Na závěr pohled na částečně vyvrhnutou palubku, Fukušima hadr.
baZdá se, že příběh výfuků stále nedosáhl svého konce. V prvopočátcích úprav stálo směšné zakrytí výrobních vad z dob německého tuningu hliníkovým sprejem na výfuky. Po odstranění těchto přívěšků se pokračovalo instalací kompletně nového výfukového systému – tj. keramické svody Flowtech, tlumiče Summit a na zakázku sestavené potrubí. Ani tento výsledek nebyl perfektní, protože se koncovky docela tloukly o zadní nápravu. Po odstranění této vady byl na chvíli klid.
Ne napořád, když jsem si nechával (u/o)pravit motor bylo mi doporučeno to, o čem už jsem stejně dlouho přemýšlel – propojit výfukové větve. Tím by se v nich vyrovnaly tlaky a zkultivoval se chod motoru. Existujé jistý V8 mýtus, jehož potvrzení či vyvrácení bych radši přenechal odborníkům, ale na každém šprochu pravdy trochu:
- H-propojka je lepší než dvě nezávislé větve
- X-propojka je lepší než H-propojka
Pro vizuální představu nabízím následující obrázkové srovnání:
zdroj: já a SummitRacing.com
Někteří možná pamatují, že kolega již kompletní systém od Pypes Performance Exhaust instaloval. Protože já jsem ale šel od počátku jinou cestou, rozhodl jsem se upravit stávající systém pouze přidáním samotného X-pipe elementu. Navíc bylo zapotřebí opět doladit koncovky, které se stále a stále bily se zadní nápravou. Jelikož výroba samotné propojky tak, aby šla dobře zakomponovat do současného výfukového systému, není snadná, byla vymyšlena varianta protáhlého X. Fajnšmekr by řekl dvou propojených ypsilon.
Jak jste si jistě všimli, přibyly i nerezové koncovky, na konci seřízlé v úhlu 45°. Samozřejmě, že ke každé kvalitní recenzi nemůže chybět srovnávací video. A protože kvalitního videomateriálu mám již docela dost, nebyl problém dohledat záznam z poslední vyjížďky, nastudovat režijní techniku a pokusit se natočit stejně jeden záběr, neřku-li ještě lépe:
Nejbystřejší oko nejpozornějšího diváka zajisté postřehlo, že opět chybí chromová lišta lemující přední okno. Ano, opět ulétla při cvičném předjžíděcím manévru. Tentokrát jsem jel ale pomaleji. Nezbyde, než se rozloučit se stávající technikou lepení tmelem a použít to co tam opravdu patří – cvočky. Teď už jen sehnat další lištu :-)
Tento článek je jakýmsi souhrnem několika událostí a drobných oprav posledních týdnů. To aby bylo vidět, že se na autě ustavičně pracuje.
Budiž světlo a viditelno
Po renovaci motoru se objevily dvě drobné závady – budíky a kontrolky na přístrojové desce vůbec nesvítily a stěrače nestíraly. Nejlepší na tom všem bylo, že jsem tuto skutečnost zjistil během páteční deštivé noci. Jako nejjednodušší se jevilo začít mrtvou přístrojovou deskou, protože její opravení by mohlo třeba i vést k rozběhnutí stěračů. Vyjmul jsem tedy přední panel, odšrouboval pár šroubků, odpojil zezadu náhon tachometru a budíky šly vesele ven. Na zadním straně se nalézá tištěný spoj, ve kterém je rovnou umístěn napájecí a signální konektor. Více poví tento obrázek, který jsem si vypůjčil od kolegy z NastyZ28 fóra, protože mě nenapadlo vyfotit můj vlastní tišťák:
Zapojení konektoru tedy není řešeno zrovna šťastně, jedná se vlastně o zalomení tištěného spoje do otvoru, do kterého se posléze zasune konektor. Toto řešení samozřejmě dosti namáhá kontakty na tišťáku, což může vést k jejich poničení při častějším odpojování konektoru. A to byl i můj problém, několik kontaktů bylo překroucených a nedotýkalo se konektoru. Pomohlo tedy silné české chemoprenové lepidlo, kousek izolepy pro zpevnění podkladu a hotovo (zde patří vřelé díky za skvěle odvedenou práci drahé polovičce). Výsledekem opravy se lze pokochat níže. Do obrázku jsem vestrčil původní fotku palubky ze starých časů, kdy ještě trochu svítila.
Nu a pokračujmež dále. Jak již bylo uvedeno výše - nefungovaly stěrače. Při rozebírání palubky se žádná závada na vypínači nezjistila, pomocí příslušných elektronických schémátek jsem jej proměřil a fungoval tak jak by měl. Protože původní motorek je poněkud zašlý, neměl jsem ani moc chutí se pokoušet ho celý rozebírat a oživovat, proto jsem na RockAutu za $85 pořídil fungl nový Cardone, kompletně sestavený i s ostřikovačem. Chvilka laborace se správným zapojením konektorů a stěrače opět stírají. Teď už jen zbývá doinstalovat nádobku na kapalinu do ostřikovačů a rozjet i ty vodotrysky.
Létající lišta
Jednoho letního odpoledne jsem se jal využít zbytky týdenní dálniční známky k testu, jak dobře si auto po repasi vede. Rychlostní test mne mile překvapil, když jsem narozdíl od jara dokázal jet bez problémů o nějakých 30 km/h rychleji a motor si při této blíže nespecifikované nadlimitní rychlosti pouze lehce předl kolem 3.500 otáček. S řízením to už ovšem bylo trochu o strach, tudíž tento test trval jen krátký úsek.
Během zkoušky jsem ale zaslechl podivný plechový šelest, jakoby někde něco ulétlo. Chování auta se ovšem vůbec nijak nezměnilo, tak jsem pouze dojel domů, zaparkoval do garáže, prohlédl motor a kola. Nikde jsem nic podezřelého nenalezl. Až za týden mne při pohledu na čelní sklo něco trklo - “Kde je ta horní chromová lišta kolem čelního skla???” Po chvíli přemýšlení a vyloučení zlodějských úmyslů jsem si vzpomněl na ono zachrastění na dálnici. Co se dá dělat, koupil jsem jinou a řádně ji přilepil silikonovým lepidlem. Vtírá se zvídavost, jak dlouho to zase vydrží. Snad to však bude pevnější, protože byla použita speciální technologie, jak donutit materiály k maximální přilnavosti...
V této kapitole bych se s vámi rád podělil o euforické zážitky při přípravě interiérových plastů na přelakování. Demontáž z vnitřku auta snad ani popisovat nemusím, některé z nich tam beztak držely jen na dobré slovo, jinak stačilo povolit pár šroubů rafinovaně skrytých pod plyší z modré pandy a bylo to.
Takže takto nějak vypadají plasty po demontáži, jistě jste si všimli šikovně vecpaného reproduktorku do bočního panelu. Ani mě nepřekvapilo, že jsou vytvořené stylem nakreslím kruh a udělám 1000 děr vrtačkou. Prostě když už to prasím, tak pořádně, že. První, přišlo na řadu strhání plyše. Není to sice nejsnažší věc vzhledem k tomu, jak poctivě byla přilepená, ale stačilo trochu hrubé síly, nalomených nehtů a bylo hotovo.
Když byl jeden problém odstraněn, objevil se druhý - jak dostat z plastů ty hnusné vrstvy lepidla? Odpovědí byly chutný perchlor a voňavý toluének. Ani s jedním to ovšem nebyla žádná slast, lepící vrstva byla velmi odolná a při jejím odstraňování zařvalo několik hadrů a mozkových buněk. Po několika dnech naplněných otravou perchlorem a návaly euforie z toluenu byl veškerý lep poražen.
A konečně přichází fáze třetí, tedy pokud možno maximální odstranění černého nátěru z povrchu. Upřímě řečeno, nechápu smysl nastříkání panelů načerno, aby byly vzápětí zalepeny modroplyší. V této fázi nastoupilo nitroředidlo C6000, které poměrně slušně na starý nátěr účinkovalo. Podobně jako předchozí kroky, ani zde jsem se nevyhnul opakovanému vybíhání ze zazimované garáže na čerstvý vzduch. Nehodlám si úplně zdecimovat už takhle evidentně poškozený mozek :-) Záverečným zhodnocením budiž pohled na poslední sadu obrázků. Pro odreagování jsem ještě vzal domů na vyčištění od oranžového prášku krytky zadních navíječů pásů. Zde už pomohly vcelku pohodové přípravky - voda, kartáč a CIF.
Příště bychom se zase pro zpestřené mohli podívat co nového se děje na podlaze...