Letní sezóna (pokud se to celkem nanicovaté studené počasí dá takto označit) nás bohužel navždy pro tento rok opustila a já se v samém víru benzínových vášní zapomněl podělit o jednu drobnou novinku, která se přihodila někdy během července.
Už 2 roky si schovávám ve skříni jednoho kostlivce, který formou připomíná originální zadní spojler pro Camaro (či Firebird). Křídlo sestává ze tří dílů a to na centrální kus a dva postranní. Postranní kousky jsem vlastně koupil jako jedny z prvních věcí na Camaro, vtipně jsem tehdy ještě ladil budoucí vzhled než funkčnost. Později se našlo ještě jedno kompletní zadní křídlo tady v ČR u jednoho chuděry rozprodávaného na díly. Z těchto celkem 5ti dílů se vybraly ty nejzachovalejší a nejméně poškozené a na začátku letošního léta putovaly do lakovny. K nevelkému překvapení místní čtenářské obce se naň plácla ta samá černá barva, která vtiskla vozu jedinečný charakter na přední kapotě.
Když se vrátily věci z lakovny, bylo bohužel potřeba říznout a vrtnout do nikdy netknuté zadní partie vozu. U první vrtáné dírky jsem měl ještě takový zvláštně špatný pocit, že ničím 30 let zachovalou detroitskou ocel, zvlášť po zjištění, že jsem se při vrtání seknul asi o centimetr. Nicméně s přibývajícími otvory přicházelo smíření s odvedenou prací. Otvory se musely operativně upravovat pilníkem a po ujištění, že lepší už to nebude, jsem na ně aplikoval ochranný nátěr.
Konečná fáze už spočívala jen v nasazení křídla, postupném decentním utažení, očištění všudypřítomných otisků a provedením neumělých fotografických prací.
Pravá strana má bohužel trošku problémy s lícováním, ale je to dáno nevyrovnaným posazem víka kufru. Snad se to v budoucnu doladí, třeba až bude potřeba kompletně přelícovat všechny díly karoserie :-)
Již dlouho zde nepadlo ni slova o oranžovém expresu. Zbaběle shodím vinu na to, že toho mám na autě rozděláno více a také na to, že vznikly prostoje kvůli čekání na balíček z Ameriky (o tom někdy příště). No nic, tedy k dnešnímu příspěvku.
Nedávno jsem se chlubil, jak jsem filištínsky přilepil novou lištu poté, co ta originální ulétla při dočasném překročení rychlostního limitu. Chvíli jsem se těšil z toho, jak ta nová drží jak přilepená, dokud jsem si to nerozdal v jednom kopci s nějakým Fordem Transit. To povědomé zašustění se zase ozvalo, ale nevěnoval jsem mu pozornost. Při dojezdu domů jsem vizuelně kontroloval auto a to by jeden nečekal – horní lišta zase fuč! Tuhle druhou už jsem dokonce našel, ovšem už nebyla v moc použitelném stavu. Asi tak, jako byste chtěli po klempíři, aby vyklepal auto přejeté válcem.
Poučen z předchozích nezdarů, nekoupil jsem elektrickou kytaru, ale zeptal jsem se v naší široké komunitě jak na to. Originálně se totiž lišta přirozeně nelepí tmelem, ale přichytí se pomocí těchto háčků, viz ilustrace.
Další nutností byla bohužel a samozřejmě koupě další lišty. Tentokrát se mi ale podařil téměř husarský kousek – nalezl jsem na eBayi jednu typu NOS. NOS nebo-li New Old Stock je označení pro originální díly, vyrobené ještě v tehdejší době ale doposud nevyužité. Krom pár drobných škrábanců vypadá tato lišta bezvadně. Pro srovnávní jsem vyfotil mé stále neulétlé boční vedení.
Cvočky bylo potřeba trošek upravit, protože ne úplně držely v “čudlících” vystupujících z karosérie. Je to trošku vidět na jednom z dalších umělecky stvořených obrázků. Druhý obrázek znázorňuje, jak se s takovým cvočkem pracuje – je potřeba jej ze strany odchlípit a potom lze z něj lištu vyháknout, resp. v mém případě nasadit. Na třetím obrázku vpravo dole již najdete tento nástroj vyrobený v domácích laických podmínkách.
Ani jsem to snad nemusel explicitně jmenovat, ale na poslední fotce je samozřejmě pečlivě zdokumentován výsledek mého snažení. Na ruční zkoušku to tedy drží festovně. Více ukáže realita, ale doufám, že o tomto už píšu naposledy.
Již je to nějakou dobu, co jsem pořídil užasná originální kola s vzezřením turbíny a pokud věrným čtenářům dobře slouží paměť tak si pamatují, že to zase takové terno nebylo. Nicméně, po vyrovnání kol ve specializovaném pneuservise a jejich následnému přelakování se dostavily kýžené výsledky. Kola byla tedy opískována a nalakována práškovou barvou (komaxitem) s dodatečnou vrstvou bezbarvého laku pro prohloubení lesku. Následující fotosérie porovnává stav před a po.
Ke kolům jsem v mezičase přikoupil nové pěkné matice a středová víčka. Znalejší polovina čtenářů se při jejich spatření jistě začne smíchy za pás popadat. Samozřejmě, že bych radši ty s logem Chevrolet, ale nejsou k sehnání. Takovou drobnost snad ale ani nemá cenu hrotit, takže teď budu své auto hrdě nazývat Z/28čkou s divokou 305kou motorem, pche!
Už je snad vidět, jak se to pěkně kompletuje. Vybral jsem tuto konfiguraci pneumatik:
- zadní - 245/60 R15 Cooper Cobra G/T
- přední – 225/60 R15 Cooper Cobra G/T
No, myslím, že se musím za tento výběr skutečně pochválit, je to přesně tak, jak jsem si představoval, že by to mělo vypadat. Posledními fotkami se pro dnešek opět loučím a těším se, až se vám pochlubím s tím jak motoru vypomohla ona vačice ;-)
English readers: OMG, we've got a translation already!
Na konci jednoho z minulých článků byla se zármutkem oznámena upřímná soustrast s původním oprýskaným vnějším madlem pravých dveří:
V mezičase instalování nového koberce (ano už se tam opravdu souká!) jsem si našel chvilku na tuto na první pohled drobnou opravu. Po sundání tapecu mne skoro ani nepřekvapilo, že prakticky neexistuje rozumný přístup k vnítřní stěně dveří, na kterých je madlo přimontováno. Nalistoval jsem tedy příslušnou kapitolu v chytré literatuře, kde bylo stručně popsáno – “sundejte tapec, vytáhněte okno maximálně nahoru, odšroubujte 2 šrouby držící madlo, u pozdějších modelů bude třeba odstranit přepážku tlačící na okno”. Hezky popsáno, realita už poněkud hapruje. Každopádně po hodině a půl laborace se mi nakonec podařilo starou kliku sundat a za další hodinku bylo hotovo.
S novou klikou jsem vyřešil i problematické otevírání dveří, předím se muselo táhnout madlo až do nebes, nyní zabere už v polovině.
Doplněno: Ohledně finanční stránky za tuhle věc se nejedná o žádnou závratnou sumu, kliky se prodávají v páru pod názvem "Camaro door handles" a lze je pořídit nové na eBay od $20. Poštovné vyšlo na $23.50.
Jednoho dne mne více než malé množství uživatelů nejmenovaného diskuzního fóra USMotors přesvědčilo, že bych si mohl koupit pořádná kola. Původně jsme se bavili o Western Turbine Wheels o rozměrech 15x8, což bývaly své doby repliky originálních kol. Bohužel vyšla najevo jejich docela nepříjemná minimální cena na eBay. Na vlně nadšení jsem tedy pokračoval dál, až se mi podařilo najít přímo originální (15x7) a navíc téměř o $200 lacinější. Podmínkou výhry bylo nařízení budíku na dopoledne 4:45 a do poslední vteřiny držet nervy na uzdě. Potom již stačilo těsně před koncem aukce přihodit své humánní maximum a doufat. Pouze pro představu, kola byla prezentována takto:
Nádhera co? Nu a teď to tedy porovnejme s tím, co za 14 dní dorazilo...
Zde už to zase jako taková výhra nevypadá. No co se dá dělat, přeci jen mají za sebou již 30 let a na to vlastně vypadají pořád relativně dobře, každopádně už se rozběhly renovační procesy. Dnes jsem je odvezl do pneuservisu, kde opravují alu kola. Při zběžném projetí na mašině se ukázalo, že to Camaro, co je nosilo předtím, muselo mít sakra krouťák, protože to nebyly kola ale pokroucené osmičky. Výsledek vstupní kontroly:
- 2 kola do osmy
- 1 kolo jak šiška ze smrku
- a poslední jakž takž referenční
Dále už následují jen dobré zprávy. V zimním mezičase dorazily nějaké ty drobnůstky pro úpravu a ladění motoru, takže se nebojím, že bych ty kola sakra neprojel :-)
Pro ty nezasvěcené, jedná se o fungl nové svíce a nějakou tu pořádnější vačku, kterážto ovlivňuje dobu otevření ventilů a tudíž otevírá dveře lepším výkonům. Yum :-P
Na doporučení testačního komisaře jsem tedy nechal udělat ty slavné výfuky a jako další na řadu přišla nová kola. Místo již prodaných 275kových ohnivých kamenů (první obrázek) jsem pořídil 255kové mostní kameny. Nové pneu byly ždibet naleštěny silikonovým olejem a září skoro jako když právě vyjely z kaučukárny (druhý obrázek). Na poslední fotce je vidět, že ani jedna samolepka z USA nepřijde nazmar :-)