Již dlouho zde nepadlo ni slova o oranžovém expresu. Zbaběle shodím vinu na to, že toho mám na autě rozděláno více a také na to, že vznikly prostoje kvůli čekání na balíček z Ameriky (o tom někdy příště). No nic, tedy k dnešnímu příspěvku.
Nedávno jsem se chlubil, jak jsem filištínsky přilepil novou lištu poté, co ta originální ulétla při dočasném překročení rychlostního limitu. Chvíli jsem se těšil z toho, jak ta nová drží jak přilepená, dokud jsem si to nerozdal v jednom kopci s nějakým Fordem Transit. To povědomé zašustění se zase ozvalo, ale nevěnoval jsem mu pozornost. Při dojezdu domů jsem vizuelně kontroloval auto a to by jeden nečekal – horní lišta zase fuč! Tuhle druhou už jsem dokonce našel, ovšem už nebyla v moc použitelném stavu. Asi tak, jako byste chtěli po klempíři, aby vyklepal auto přejeté válcem.
Poučen z předchozích nezdarů, nekoupil jsem elektrickou kytaru, ale zeptal jsem se v naší široké komunitě jak na to. Originálně se totiž lišta přirozeně nelepí tmelem, ale přichytí se pomocí těchto háčků, viz ilustrace.
Další nutností byla bohužel a samozřejmě koupě další lišty. Tentokrát se mi ale podařil téměř husarský kousek – nalezl jsem na eBayi jednu typu NOS. NOS nebo-li New Old Stock je označení pro originální díly, vyrobené ještě v tehdejší době ale doposud nevyužité. Krom pár drobných škrábanců vypadá tato lišta bezvadně. Pro srovnávní jsem vyfotil mé stále neulétlé boční vedení.
Cvočky bylo potřeba trošek upravit, protože ne úplně držely v “čudlících” vystupujících z karosérie. Je to trošku vidět na jednom z dalších umělecky stvořených obrázků. Druhý obrázek znázorňuje, jak se s takovým cvočkem pracuje – je potřeba jej ze strany odchlípit a potom lze z něj lištu vyháknout, resp. v mém případě nasadit. Na třetím obrázku vpravo dole již najdete tento nástroj vyrobený v domácích laických podmínkách.
Ani jsem to snad nemusel explicitně jmenovat, ale na poslední fotce je samozřejmě pečlivě zdokumentován výsledek mého snažení. Na ruční zkoušku to tedy drží festovně. Více ukáže realita, ale doufám, že o tomto už píšu naposledy.