Maličko se odchylme od strohého blogérství posledních měsíců a sepišme si zde pěkně nějaký malý seznámek těch nejzajímavějších Camar a Firebirdů, které by neměly opravdovému sběrateli fbodies chybět. Vozidla jsou seřazena chronologicky podle data výroby a výrobce.
Drobná poznámka k obrázkům - tam kde se mi podařilo zjistit zdroj, tak je uveden.
Disclaimer: Images were gathered from the web, they are not mine. Source is cited if known.
Chevrolet Camaro
1967-68 Z/28 Camaro
Tahle překvapivě malá (co se objemu motoru týče) bestie patří bezpochyby k těm nejzajímavějším. Motor o objemu 302cui je ochotný podávat svůj maximální výkon kolem 400 koní až při 6000-7000 otáčkách! To z něj činí vysoce točivou V8, což je velice rychlá, adrenalinová a hlavně návyková záležitost. Z/28 Camaro bylo navrženo tak, aby se mohlo zúčastnit závodních seriálů SCCA Trans-Am. Ještě v roce 1967 nebyl tento “paket” uváděn v žádné marketingové brožuře a tak nebyl všeobecně známý, důsledkem čehož se jich prodalo ten rok pouze kolem tisíce kusů. Toto je zkrátka must-have Camaro, jedinečné, strůjce zaklínadla zvaného Z/28.
1967-69 COPO a Yenko SC Camaro
Legenda je prostě legenda, proto dalším vyvoleným vozem je opět prvogenerační Camaro. V době jeho vzniku zavedly GM reguli, která zakazovala Chevroletu prodávat Camara s motorem větším jak 400cui. To se pak stalo jakousi nevýhodou proti konkurenci, té doby Ford Mustang, Plymouth Barracuda a Dodge Dart, jelikož ani jeden nich neměl dané podobné omezení. Nevýhody si nemohl nepovšimnout pan Don Yenko a tak pomocí vnitřního objednávkového systému zvaného Central Office Production Orders (COPO) začal nakupovat od výrobce vozy Camaro v SS výbavě a společně s nimi putovaly v jedné krabici i motory 427cui s deklarovaným výkonem kolem 435 koní. Nejčastěji byl tento balíček kombinován s 4-stupňovou manuální převodovkou a společně s některými dalšími úpravami učinil Yenko z Camara opravdové monstrum, před kterým se konkurence musela začít opět třást. V roce 1969 vzniklo COPO Camaro, které bylo v podstatě to samé ovšem tentokrát už vznikalo přímo v dílnách Chevroletu a mohlo se tedy pod svou značkou zúčastňovat závodů, zejména na drag-stripech.
1972 SS 396 Camaro
Aby se dostalo i na druhou generaci, jako výherce se jeví poslední Camaro s big-blockem vůbec. Tento rok byl totiž bohužel posledním rokem, kdy se ještě takové dalo koupit, nejlépe ve výbavě SS. Takových se vyrobilo pouhopouhých 970 kusů, což z něj činí raritku společně s výše jmenovanými brášky. Camaro nám poněkud povyrostlo, ale pořád má obrovský šmrnc a vzezření hladového žraloka. Tento vzhled se dal ještě více podtrhnout, pokud byste tenkrát zvolili výbavu RS, u kterých byl chromový nárazník rozdělen vedví.
1979-80 Z28 Camaro
Tohle je prostě bestseller, klasika žánru, něco, s čím může jezdit člověk každý den, protože náhradních dílů je spousta, lakýrníci nevymřeli a pozornosti to strhne dostatečně. Nepatří to na seznam kvůli sběratelské hodnotě, ale protože prostě nesmí chybět jakožto nejdostupnější vstupenka na výsostné území klasických pony-cars. Odtud už pak zbývá jen krůček směrem k předchozím jmenovaným.
1985-86 IROC-Z Z28
Vím, existuje ještě spousta krásných Camar dvojkové generace, ale to bychom se nikam nedostali. Přeskočme tedy až sem k hranaté post-moderně… Už je tomu pár let, co přišla v sedmdesátých letech ropná krize a od té doby to šlo s výkony a objemy od devíti k pěti (resp. od 350ti k 305ti, viz dále). Cena benzínu v Americe se nebezpečně blížila cenám pitné vody a tak se museli automobiloví výrobci, chca-nechca, přizpůsobit. A v těchto těžkých časech vzniklo jméno IROC-Z, nový model Camara, pojmenovaný po tehdejších amerických závodech International Race of Champions. Jediný dostupný V8 motor byl tehdy small-block s tenoučkým vrtáním 305cui. Ovšem i ten se dal jakžtakž poladit a tak IROCy dosahovaly mj. díky elektronickému systému vstřikování TPI z Corvette výkonu až 215 koní. Zní to legračně, když to srovnáme s první Z28 s podobně velkým motorem, ale taková holt byla doba. IROC-Z se tak stal ikonickým zástupcem a synonymem sportovního ducha u třetigeneračních Camar.
Pontiac Firebird
1970 Ram Air IV, 1971 455-HO, 1973 455 Super-Duty Trans Am
Název Trans Am, jakožto synonymum top výbavy a výkonu, vznikl již v roce 1969. Ovšem byly to právě ročníky 1970-73, které toto jméno opravdu vepsaly do historie. Ročník 1970 zdědil z první generace motory Ram Air generace III a IV, které ze sebe dokázaly dostat stádo 430, resp. 445 koní. Premiéru si taktéž odbyl tzv. shaker-hood, typický ostrůvek vynesený nad kapotu určený pro přísun chladného vzduchu. Variant s motory Ram Air IV bylo prodáno pouhých 88, takže zde ani nepočítejte, že se k nějakému kdy dostanete.
O rok později byl představen motor o objemu úctyhodných 455cui, kterých bylo dosaženo díky prodloužení zdvihu. Tato úprava se většinou neobejde bez nutnosti snížení hranice maximálních otáček, ale koho by to mrzelo s tím brutálním kroutícím momentem (480 lb·ft ~ 651 Nm). Název Ram Air byl nahrazen zvučnou zkratkou H.O. – High Output. Se čtyřstupňovou manuální převodovkou se stává tento Pontiac sběratelskou lahůdkou, vyrobeno pouze 458 kusů. Nejoblíbenější barevnou kombinací byla bílá s modrým emblémem slepičky.
Posledním ze svaté sběratelské trojice budiž ročník 1973, kdy byl představen tzv. Super-Duty, 455cui. Co na něm mohlo být tak zajímavého? V době kdy přišla ropná krize byla pryč sláva všem Chevroletům L88 a ZL1, konec časů Hemi a Fordích 427 či 429, tito byli na ústupu. A právě teď, jako odkaz na zašlou slávu, dodával Pontiac své největší motory, protože jejich inženýři prostě věřili, že se éra muscle-cars opět vrátí… Tento rok byl upraven emblém slepičky, ze které se stala řádná nosnice a přesunula se nad motor – lidé ji tehdy začali nazývat Screaming Chicken.
1977-78 Smokey and the Bandit
Ano, jak by mohl chybět nejznámější a nejvyšperkovanější Trans Am všech dob? O slávu se mu postaral právě zmíněný americký TV seriál Polda a bandita, ostatně není to jediný Firebird proslavený seriálem. Díky poměrně zásádnímu faceliftu se zrodilo auto tak krásné, že to až skoro hraničilo s kýčem. Do vínku mu byly dodány motorizace Pontiac 400 případně o 3 palce větší Oldsmobile 403. Ten pravý Trans Am s 4-stupňovou manuální převodovkou bylo možné namíchat právě pouze s motorem od Pontiacu. Samozřejmostí je kombinace černo-zlatých barev. Pozdní Firebirdy se staly posledním nositelem odkazu pravých pony-cars, takto veliké motorizace už nikde jinde neuvidíte. Je vidět, že inženýři v Pontiacu opravdu věřili v světlou budoucnost až do trpkého konce.
1982 K.I.T.T.
Knight Industries Two Thousand, jméno představitele jednoho z nejslavnějších TV seriálů z osmdesátých let. A nebyl to člověk, nýbrž auto. A nebylo to jen tak nějaké auto, nýbrž 1982 Pontiac Trans Am, s bodykitem navrženým filmovým studiem a kosmickou výbavou zahrnující umělou inteligenci a ochotu prodiskutovávat Majklovy občasné splíny. Asi pochopíte, že tady výkonové parametry a jízdní vlastnosti nehrají moc roli. Když začali v ČR tento seriál vysílat, tak spousta z nás, v dětství obklopena zejména automobilovou produkcí východního bloku, byla z takového auta ohromena. Co dodat.
1987 Trans Am GTA
Rok 1987 byl pro Firebirdy přelomový. U GM si po pár letech spánku uvědomili, že fbodies by měly být vlastně zejména auta se sportovním duchem (kdo by to byl řekl) a tak tedy připravili spoustu pozitivních změn pro tento modelový rok. Hlavním lákadlem se stal motor L98 5.7L TPI, vytržený z Corvette a s ním přišlo i jméno GTA. K tomu patřil propracovaný podvozkový paket WS6 (silnější stabilizátory, sportovní tlumiče, 16” kola, …). Ovšem pozor, nic není zadarmo. S takovouto úpravou a motorem auto přibralo celých 136kg navíc", což nechtěně učinilo z “obyčejných” Trans Amů s 5L TPI motory tzv. sleepery, nebo-li česky vlky v rouše vlčím, kteří dokázali bez problému GTA pořádně zatopit. Verze GTA byly navíc dostupné pouze s automatickou převodovkou, manuál jste si mohli objednat právě u 5L motorizací. I přesto všechno považuji GTA (vzhledem k maximální výbavě) za auto, které by mi v garáži určitě ostudu neudělalo.
1998-2002 Trans Am Ram Air WS6
Ano, legendární označení Ram Air se nakonec vrátilo aby důstojně uzavřelo kapitulu za všemi f-bodies z dílen Pontiacu. Tento termín se objevil sice už v roce 1996, ale byl to právě odvážný facelift z roku 1998 a motor LS1, který z Trans Amů udělal monstrózní stroje, před kterými se musela třást veškerá konkurence, té doby bohužel hlavně asijská. Ram Air balíček představoval kromě WS6 paketu (který se vrátil po šesti letech absence) také propracované sání chladného vzduchu (air induction) skrze přední nozdry. Výkony dosahovaly 320-325 koní, objednat jej bylo možné s šestistupňovou manuální převodovkou. Opět se nejedná o vyloženou raritku, nicméně je to dle mého nejlepší možný výběr z 4gen f-bodies.
Resumé
Dočetli jste se na konec seznamu TOP 10 nejzajímavějších f-bodies, které by opravdový srdcař měl vlastnit v garáži. Snažil jsem se kvůli zpestření do seznamu vměstnat něco z každé generace, aby to nebylo jen prosté vyjmenování deseti vozidel z let 1967-81. Protože, co si budeme namlouvat, historie se psala právě tehdy. Čím starší, tím cennější. Pokud máte pocit, že jsem něco důležitého vynechal, zapomněl, nebo uvedl nepřesně, neostýchejte se mne opravit v diskuzi pod článkem, případně se zapojit do pokecu přímo na diskuzním fóru.
Malý tip nakonec
Pokud zoufale toužíte po Camaru první generace a jste trošek “short of budget”, dovolím si doporučit přenést pozornost na poněkud pozapomenuté bratrstvo Firebirdů. Za něco méně peněz dostanete přinejmenším stejně muziky a navíc se můžete chvástat, že vaše auto je absolutně neokoukané ;-) Ani zde nechybí zvučná přízviska jako Ram Air III, IV a H.O.
Vyčerpané zdroje: