Není kvalitnějšího přivítání Nového roku nežli s dokončením prací na obnově podlahy. Tímto článkem volně navážu na první episodu renovace interiéru, kteroužto jsme uzavřeli pohledem na německou atrapu koberce. Zde bych rád poznamenal, že by správný koberec pro mé Camaro měl končit "ocáskem", který se vměstná mezi zadní sedačky. Doposud si tam vysedávál kousek přeloženého gumového plátu zajištěný k podlaze přední okenní lištou. Po odstranění tohoto komického artefaktu se mi konečně naskytl pohled na holou podlahu.
Nejenže jsou patrné všudypřítomné následky oranžového šílení, objevena byla i nepříjemná, ale vesměs očekávaná další vada na ošklivosti - koroze, ta nenáviděná a smrtelná choroba každé běžné oceli. Naštěstí postižená místa nebyla nikterak rozsáhlá a za pomoci šikovného autokarosáře, který se již v minulosti postaral o sestavení nových výfuků, byly tyto vady na kráse chirurgickým zákrokem odstraněny.
Dále jsem z podlahy odstranil jalové šrouby, které v ní byly jen proto, aby je z druhé strany jistila matka. Zřejmě pozůstatek minulých výfuků. Po jejich likvidaci byly otvory zaceleny tmelem se skelným vláknem. Tato akce, žel bohu, není kvůli jejímu minoritnímu rozsahu fotograficky zdokumentována.
Hrátky s barvičkami
Nejprve mne hříšné myšlenky nasměrovaly ke koupi Resistinu na bázi PVC ve spreji. První pixla šla v pohodě, vše pěkně stříkalo a rychle schlo. "Pohoda", říkal jsem si, pravda, než jsem se pokusil použít zbylé 2 spreje, u kterých se totálně ucpávaly trysky. Dočasným řešením bylo koupení sady víček pro sprejery z hip-hop shopu. Ta díky většímu propouštěnému množství vydržela o trochu déle, asi tak o 10 vteřin. Z toho vyplývá, že po pár minutách stříkání došel jeden sprej a 18 trysek. Tudy cesta opravdu nevedla. Další osudovou chybou se stal pokus použít druhý resistin ve spreji, tentokráte nepřelakovatelný... Ten asfaltový smrad se v garáži držel ještě týden potom. Protože tento výsledek byl neakceptovatelný, byl jsem nucen strávit něco přesčasu se zpětným odstraněním této vrstvy.
Po takto strávených dnech naplněných nadáváním, pocity zoufalosti a sebevražednými sklony jsem se naštěstí rozhodl nepokračovat tímto směrem a použít klasickou šedou základovou barvu. Nakonec však přišel okamžik konečného sejmutí všech ochranných krycích vrstev kolem okolo a dostavil se příjemný pocit toho, že mám za sebou jeden z nejdůležitějších kroků k návratu demontovaných věcí zpět do auta.
Během opravy podlahy bohužel padlo za vlast madlo pravých dveří. Na druhou stranu je to skvělá příležitost ke koupi nového, lepšího :-)
