Pochmurný začátek
Letošní ročník vypadal hodně slibně, diskusní fórum už oslavilo rok online a téměř zdvojnásobení počtu aktivních členů. To také díky rozšíření působnosti o všechny ročníky f-bodies. Týden před srazem se víkendová předpověď tvářila téměř dokonale, tedy polojasno, sem tam mráček, občas možná kapka. Nicméně, v průběhu tří týdnů před srazem začaly odpadávat jednotlivá auta, která se účastnila loni. To hlavně z důvodů nedokončených renovačních prací či náhlých poruch. No a aby toho nebylo málo, počasí si řeklo, že nám to pěkně osolí, resp. zvlhčí. Páteční večer vyhlásil totální bojkot jakýmkoliv vyjížďkám a drahá sestra sobota tento stranický úkol s chutí převzala. Se slovy klasika, “chčije a chčije”, jsem prostě přeběhnul do garáže, nastartoval a doufal, že ten déšť cestou aspoň trochu povolí. Nepovolil. Při cukání po Praze mi přišla SMS od potenciálního autokolonizátora (člena automobilové kolony), že se mu překvapivě porouchal povoz a není schopen další jízdy. “Inu, skvělé zprávy”, řekl jsem si. Nakonec jsme se tedy na Benzině na D1 za Prahou srazili pouze tři a vydali se pokračovat vstříc světlejším zítřkům, nebo aspoň neděli.
Sobotní grilování se samozřejmě nekonalo, neb na dešti to obvykle stojí za zmoklou bačkoru. Nicméně i tak byla nálada v táboře velmi dobrá. Občerstvili jsme se různými nápoji z baru, pronesli dojemné příběhy, strasti a slasti, a letos premiérově dokonce došlo i na vůdcův proslov a detailní seznámení účastníků s nedělním programem.
Neděle
Nedělní ráno se ukázalo jako jedna obrovská naděje, z oblohy nepadala ani kapka oxidanu. Urychleně jsme se během hodiny nasnídali a honem vyrazili směrem obec Kámen kvůli přípravě letiště. Do jedenácti hodin dopoledních dojely další 4 vozy, takže se nakonec celkový počet účastníků ustálil na devíti. Mohlo se začít s programem. První odstartovaly rozjížďky na sprinty, které se v poledne přerušily z důvodu hladu. Navštívili jsme proto od loňska známé a osvědčené pacovské náměstí. V rámci oběda se sestavily vyřazovací jízdy. Pro tento ročníky byly připraveny dokonce i diplomy, které se udělily za klasické disciplíny jako například nejlepší artistický kousek, nejtišší automobil, poslední čas ve sprintech a podobně. Pozitivně nás překvapil modrý stařík – Camaro ‘73, který vyškolil i modernější stroje. Absolutním rychlostním vítězem se pak stalo černé Camaro Z28 ročníku 1999. Sraz byl oficiálně ukončen přibližně kolem páté hodiny odpolední, poté jsme se opět rozjeli zpět tam, odkud jsme přijeli.
Přestože byl letošní sraz poznamenám špatným sobotním počasím a množstvím (minimálně sedmi) odpadlých povozů, musím jeho průběh zhodnotit velmi pozitivně. Utvořily se opět nové sociální vazby a ty staré byly oprášeny, snad všichni odjížděli spokojeni s úsměvy na tvářích a někteří i s diplomy v kufru. Není důvod se netěšit na 3rd Czech F-body Session příští rok a očekávat ještě větší účast.
Jak už bývá psaným pravidlem, zakončím si tento článek krátkou zvukovou kompilací s pohyblivými obrázky.
Fotogalerii z akce naleznete na této adrese.