...nebo-li malá reportáž ze čtvrtého českého srazu Camar a Firebirdů, který začal ráno 8. září na lázeňské kolonádě v Poděbradech. Protože jsem jako pořadatel měl od rána spoustu práce, nejsem s to popsat každé auto, co přijelo. A že jich bylo! Tak se tedy aspoň posnažím zprostředkovat své vlastní dojmy.
Nejprve trochu omáčky
Jak už to bývá zvykem, až do poslední chvíle jsem neměl v hlavě pořádnou představu o tom, jak by to mělo vypadat. První dva srazy měly své komorní kouzlo neoficiálnosti, loňský třetí sraz byl naopak pompézní velkoakcí, ovšem staticky omezenou pouze s odpolední vyjížďkou směrem na Sázavu. Inu, řekl jsem si, vrátím se k jedné z původních forem – komornější sraz s nějakou tou akční vložtičkou.
Dopolední staťák
Začalo se tedy ráno na poděbradské kolonádě, pořadateli se poprvé podařilo přijet úplně první. Jako druhé k mému překvapení dorazilo úplně nové krásné černé Camaro 2010. Protože jsem sraz vymýšlel až v opravdu posledních chvilkách, informace byly povětšinou strohé a kusé. Předpokládal jsem tedy účast spíše nižší než loni. "Asi tak 20 aut", říkal jsem si, "by mohlo dorazit". S tímto počtem jsem tedy naplánoval zábor a obeznámil všechny úřady a orgány. Bohužel, už kolem půl jedenácté mi došlo všech 30 výtisků instrukčního manuálu a detailních jízdních mapek pro odpolední program. Nakonec dorazilo něco kolem 40ti (!!!) aut, tedy ještě víc než loni, uf, ech.
Dopolední část pak probíhala poměrně pohodově a klidně až na malé vyrušování klidu jedním nezbedným Pontiacem GTO LS2. Majitele tak bylo potřeba vlídným slovem utišit. Jídlo nabízely všechny okolní restaurace za velice příjemné ceny a bylo to navíc velice jedlé – Praho, styď se! Kolem 14té hodiny jsem zatroubil a zavelel k odjezdu na 30km vzdálenou malou letištní plochu u obce Malá Strana.
Letištní akcička
Plocha letiště je místy v relativně špatném stavu, takže bylo zapotřebí tomu uzpůsobit soutěžní dispiclíny. Na rozehřátí se začalo slalomem, který spoustu lidí překvapivě zabavil. Nejnapínavější bylo sledovat souboj červené 1979 Z28 se šmoulově-modrým Camarem (na úvodní fotce stojíce vedle sebe). Protože se výsledné časy občas shodovaly, zapracoval jsem ještě okrajové hodnocení "efekt+". Závodníci si jej často zasloužili za efektní otočku nebo drifting kolem posledního kuželu.
V druhé půlce jsme kužely přestavěli tak, aby vyhovovaly sprintérské dráze. Vzhledem ke stavu plochy byla její délka omezena na přibližně 150-200 metrů. Tam už si zase užívali jiní a nakonec musely o trofej pospolu bojovat nová Camara. Jezdilo a blblo se, dokud slunce nezačalo okolní políčka barvit dozlatova.
Večerní třešnička na... žebírkách
Ti co vydrželi a měli chuť, vydali se postupně k odjezdu do dětenické středověké krčmy, a snad nikdo nelitoval. Jídlo výborné, místní pívo vynikající a středověký program taktéž perfektní. Tu obtěžovala jakási nemrtvá paninka s nabídkami ke sňatku, tu zase vystoupil pán, co měl patrně v ústech schovaný flamethrower. Obsluha podle očekávání drzá, ale zároveň příjemná a přirozená. Těžko popsat, každý si to musí zkusit sám. To jsem tedy zvědavý, co budu vymýšlet příští rok. Letos totiž byla nastavena laťka ohromně vysoko.
Kompletní vlastní fotogalerii naleznete zde.
Dále si dovolím nalinkovat fotogalerie a videa od ostatních účastníků:
- Galerie #2
- Galerie #3
- Video