Přesně za týden po prvním jarním srazu v Jizbicích se Camaro odebralo do dalekého kraje Karlovarského, aby podstoupilo zásadnější léčebnou a úpravovou kůru, zejména co se motoru a převodovky týče. Pokud si dobře vzpomínáte, při popisování nákupu nových kol byl zveřejněj taktéž nákup i jiných zajímavých dílů. Dalším úkolem bylo přetěsnění stále neutěsnitelné převodovky, pro tento účel se nakoupilo mnoho nových těsněníček, simeringů, chromové vany na převodovku, atp. Inu, jak to tedy vypadalo, když auto dorazilo pod kudlu?
Raz, dva, tři, rup! A je to venku. V neděli dopoledne jsem Camaro opustil a navečer už nevěřícně zíral na fotografie vypreparovaného motoru s převodovkou. Hned při prvním ohledání bylo zjištěno množství netěsností, zejména mezi motorem a sáním, což byla také jedna z příčin chabého výkonu.
Začalo se tedy s rozborkou. Po odmontování ventilových vík bylo zjištěno, že ventilová těsnění už prakticky neexistují a po hlavách se válí jen jakýsi neidentifikovatelný svinec. Veškerá naše podezření směřovala k faktu, že při onom výbrusu kliky (ano to jsem si ještě naivně kdovíco myslel) se ani nepoužila nová těsnění a v podstatě se nic dalšího na motoru neudělalo. Prostě jenom honem složit a už s tím autem pryč, kšá.
Znalec problematiky si jistě všiml podpáleného ventilu a dalé důsledku zmíněných netěsností. Áno, vršky hlav okolo ventilových sedel jsou poslintány olejem. No a když už byly ty hlavy dole, tak se to tedy všechno pěkně přebrousilo a zarovnalo. Naštěstí nebyly hlavy nijak extrémně křivé, takže maximální snížení bylo o nějakých 57 mikrometrů. Následovala ještě zběžná kontrola klikové hřídele, která odhalila její velmi dobrý stav a nebylo tudíž třeba žádných zásahů do těchto končin.
A nyní konečně k vačce, na té nebylo co zkazit - stačilo namazat dodaným lubrikačním gelem a zasunout (vačku do motorového bloku). K vačce samozřejmě přišly nové rozvody, silnější pružiny, nové zdvihací tyčky, nějaká ta těsnění, ložiska atd, atd. Naše dohoda poté byla rozšířena též o vizuální povýšení omšelého červeného motoru tak, aby dokonale ladil se zbytkem vozidla.
Lakování neušla ventilová víka (jedno si vyžádalo trošku broušení a kitování), olejové měrky, krytka rozvodů, řemenice, krytky alternátoru a další drobnosti. Opravou prošla i trošku odřená olejová vana, na obrázku po aplikaci základní barvy. Po kolorifikaci již nadchází ta nejzábavnější část a to skládání a zprovozňování. Při výměně vačky je třeba motor řádně zaběhnout, tzn. po prvním startu vytočit na cca 2600 otáček a nechat aspoň půl hodiny běžet. V podstatě to samé, ale na motoru konkurenční produkce řešil a velmi pěkně popsal kolega renovující Ford Mustang zde. Když už nic, tak je ode mě aspoň k dispozici záběhové video.
Těžko uvěřit, že se jedná stále o ten samý motor po výměně vačky, že? Zapomněl jsem ještě poznamenat, že byl rovnou přikoupen fungl nový rozdělovač, který bohužel přišel se zlomeným palcem. Nicméně totok už je také vyřešeno. Starý leč plně funkční rozdělovač se co nevidět objeví v bazaru. A teď už šup s tím krasavcem zpátky do auta.
Motorový prostor byl samozřejmě ještě trošku zveleben, očištěn a opraveny drobné oděrky. Na první pohled vypadá vskutku docela zachovale a nepožraně, což je dobrá zpráva. Ke konci přidám ještě finální fotografie, aby lépe vynikl stav před & po.
Pověstnou třešničkou na dortu budiž, jako netradičně, nové akční video.