Je to den C protože na Déčko si ještě hodnou chvíli počkáme. Momentálním milníkem fáze rozebírání je totiž odstranění posledních funkčních zbytků a příprava karoserie k dalšímu zpracování. Posledním kusem visícím na autě byla náprava, která se velmi snadno sundavá. Jen je to bez dílenského heveru trošku pruda. Ale když je chuť, kozy z Lidlu hory přenáší. Nebo jak to rčení vlastně je.
Nějak se ta kastle naklání...
V mezičase jsem se věnoval drobnostem, jako je renovace HVAC systému. Pro neznalé klima-topení, v mém případě pouze ta druhá varianta, protože mám naštěstí "socku". Starý radiátor topení mírně prosakoval a tak nemrznoucí kapalina po nějaké době udělala své. Pečlivě jsem vyčistil hlavní ventilační těleso od rzi a letmo jej přelakoval, aby to dál nerezivělo. Taky jsem vyměnil molitany na klapce, které se drobily na dotek a samozřejmě samotný radiátor. Původní mosazný vyměněn za hliníkový, takže úspora hmotnosti. Super!
Jen by mě při pohledu na to porovnání zajímalo, kde udělali čínští inženýři chybu...?
Po malé stěhovací akci jsem se mohl vrhnout na dorozebrání přední nápravy. Za pomoci luxusního stahováku v ceně cca 80 Kč to šlo jak po másle. Až mne překvapilo, jak je to jednoduchá věc. Zpátky to půjde hůře, to si zase iluze nedělám.
Po rozebrání se už dalo vrhnout na počátky renovace - tj. obroušení a vysoce profesionální zalakování prvků zavěšení nátěrovou hmotou značky Alkyton.
Odstraňování nánosů koroze probíhalo opět pod přísným dozorem pracovníka TZÚS.
Odstín litiny na nábojích jsem trefil na své poměry až příliš perfektně.
Hřeb odpoledne
Přicházíme k nejzásadnějšímu životnímu okamžiku automobilu, který se ideálně děje maximálně jednou za život - a to jest oddělení karoserie od půl-rámu. Při práci s 30 let starými spoji je třeba dostatek opatrnosti a uvolňovače zarezlých závitů, ale nakonec to dobře dopadlo... před auto na zem.
Třicetileté silentbloky a šrouby se konečně dočkají zaslouženého důchodu
Camaro se stěhuje kousek vedle, kde je víc místa pro další práce. Takže se konečně dostalo na světlo lze jej spatřit v plné rozebrané kráse
Zde si prosím povšimněte nové konstrukce a to takzvané Neumannově spojovací tyče řízení. Jedná se o oblíbenou performance úpravu za Černým mořem.
Následuje ohledání a kontrolní zkoušky pracovníkem TZÚS...
Tak a auto přestěhováno, stačil na to výkon = 2mp (man-power)
Od doby posledního zápisku se interiér postupně vytrácí, začalo to kabeláží, ...
...kterou mi zřejmě požrali měďožrouti
Ba ne, přenesla se do elektronické laboratoře pro opravu. Byly tam vyhořelé dva vodiče, zřejmě zkrat v konektoru jdoucím do budíků. Ale já nic, já už to tak koupil 0:-)
Taktéž se zpětně zapojila vytržená žárovička na varovnýe hlásič nezapnutých pásů. Sehnal jsem a vyzkoušel "buzzer" / bzučák. Taková ta dětinská radost, když všichni ostatní tu věc vytrhávají a zahazují do trávy kolem, kdežto já jsem ochoten za to platit tvrdou měnou. Ale ten boží primitivní zvuk z dob, kdy ještě neexistovaly levné čínské zvonkohry za to nezapnutí pásů prostě stojí.
Druhým krokem revize elektrozařízení byla live-kalibrace ukazatele teploty chladící kapaliny. Tento test jsem již jednou prováděl přímo za jízdy, nicméně hodnota kalibračního rezistoru byla nakonec stejně úplně mimo. Tentokrát se použilo fundovanější zařízení a vhodnější laboratorní podmínky. (Nápověda: sledujte kočku!)
Potom se opět pokročilo v demontáži interiéru a máme ho 99% venku. Ty drobný už tam nechám.
Nyní vyvstává otázka, co dál?
Tak bohužel, lajdáctví na výrobní lince znemožnilo dohledání jakýchkoliv důkazů, že se toto auto vyrobilo. Nicméně aspoň se mi podařilo objasnit tu záhadu zelené auto / béžový interiér. Tato kombinace se totiž běžně nabízela. Škoda že jsem si toho nevšiml dříve:
Celých deset let trvalo, než jsem se odvážil pořádně do té palubky hrábnout. Nakonec tedy tomu pomohla kompletní rozborka auta. Konečně jsem si dovolil strhnout poslední zbytky německého koženkářského tuningu.
Takže to, co jde vidět v úplně první premiérovém článku na tomto blogu...
http://chevroletcamaro.cz/post/2007/01/21/chevrolet-camaro-restoration-notes.aspx
...stalo se konečně minulostí!
Tady je pěkně vidět originální velbloudí hněď s profesionálně přelakovaným VINkem, aby to pasovalo k oné černé kožence.
Pryč s ní.
Zbytky lepidla mi pomohl odstranit již tradiční dar přítele Toluena
Jak vidno, palubka je bohužel na pár místech v prvotním stádiu rozkladu :-( Takže stejně musím přemýšlet, jak s ní naložit dál.
Na palubku stačil toluen, ale na kick-panely to chtělo něco silnějšího. Fet-fest tedy pokračuje nitroředidlem. Po jeho aplikaci zbývá už jen panely dočistit a přelakovat zpátky do velbloudí.
Na závěr pohled na částečně vyvrhnutou palubku, Fukušima hadr.
