chevroletcamaro.cz

Unleashed Fuel Only

Reinkarnace interiéru X - Komu se nelení, tomu se velbloudí

Asi tak před rokem, když se Camaro odebralo do fitness centra, jsem vyjmul poslední části interiéru napadené modrochlupatou bestií s tím, že se o ně v mezičase postarám.

This is just ugly

This is just ugly

This is just ugly

První přišly na řadu plasty - protentokrát v létě jsem si zopakoval toluen párty při odstraňování zbytků té nalepené příšernosti. Sexy kobereček ze stropnice šlo naštěstí strhnout celkem snadno. Stropnice samotná vypadala vcelku obstojně a nebylo zapotřebí žádných velkých oprav. Pouze jsem z druhé strany zalepil díry a vybouleniny papírovou lepící páskou a celé to zakonzervoval penetrací na dřevo (takový český tuning). Jenomže lidská lenost je strašná věc a tak se k přečalounění stropnice dostalo až před měsícem (tedy po roce od sundání, hups). Přišlo mi, že je nesmysl koupit originální koženku v Americe, navíc je taková ošklivá, děrovaná a připomíná koženkové potahy volantu z časů hluboké totality. Proto jsem uříznul kousíček jiné ze zadního plata nad kufrem a s tímto vzorkem naběhl do čalounických potřeb v Praze na Palmovce. Tam na mě čekala vcelku podobná, o chloupek světlejší kožka, 140x150cm za jářku 200 Kč. Řekl bych, oproti objednávce originálního oškliváka vcelku bezkonkurenční cena. S nalepením mi pomohl místní čalouník, taky za drobných pár peněz.

Jistě jste si nemohli nevšimnout i nového světélka určeného k instalaci na stropnici. Ono, myslím, stačilo se podívat na první obrázek v tomto článku a snad bylo jasno, že tohle tam prostě zůstat nemůže. No a pak stačil kousíček jednoho sobotního odpoledne, jedny pomocné ručky a šlo to tam jak po sádle.

Hnedle vyjdou další 2 články, jejich obsah je také poměrně zajímavý, stay tuned!

Reinkarnace interiéru IX – Renovace palubní desky [video]

Už tomu bude nějaký ten sobota, kdy se zde naposledy psalo ohledně renovace interiéru. Ta zdaleka ještě není hotova, protože zbývá dodělat stropnici a palubní desku, včetně repase kabeláže. V dnešním článku zevrubně popíšu, jak jsem si poradil s renovací právě palubní desky, konkrétně s repasí budíků a jejich plastového krytu.

Blinkry

Minule jsem sice již trošku upravoval podsvětlení budíků, ale stále to nebylo ono. Hlavním zdrojem nespokojenosti byly za světla naprosto neznatelné ukazatele změny směru jízdy. Pravý byl navíc úplně nefunkční. Koupil jsem tedy nové světlovody, což je taková plastová věcička, která vede světlo od zdroje i někam jinam než jen dopředu.

Photobucket

Bohužel ani tento vynález nefunguje stoprocentně, protože velká část světla uniká zlomovými body, které by jinak měly sloužit jako malá zrcátka. Avšak není třeba věšet hlavu, protože jsem promyslel takový malý tuning – kompletní obalení světlovodu alobalovou folií. Vizuální ale i fuknčí výsledek této práce vypadá takto:

Enhanced Prisms
Enhanced Prism Test
Photobucket

Pokud někoho zaujal i třetí obrázek, pak vězte, že se mi podařilo v ČR sehnat internetovou prodejnu 12V autožároviček typu LED na socket T10 (W2,1x9,5D) (firma Hadex) . Barva jejich objímky naznačuje správně, že se jedná o zelený zdroj světla. Palubní deska už sice zelenou průsvitnou fólii pro blinkry obsahuje, ale zelenými diodami se určitě nic zkazit nemůže. Však posuďte sami na dalším kousku z naší videostřižny.

Budíky

Dalším krokem byla oprava a také úprava boxu, ve kterém jsou zapouzdřené budíky. Celé pouzdro je tvořeno ze 3 částí – zadní kryt, na kterém je umístěn tištěný spoj, přední černý uzavírací kryt a konečně průhledný plastový kryt budíků. První dvě jmenované části jsem zevnitř stříknul chrom sprejem, který by na těchto místech měl bez problémů držet, protože nehrozí žádná mechanická námaha. Důvodem k této úpravě bylo vylepšení odrazivosti a teoreticky rovnoměrnější podsvětlení budíků. Povšimněte si také zajímavého tuningového doplňku – zbytky sestřiných molitanových natáček z útlých dětských let. Starý molitan se totiž rozpadl na prach. Lepí se to tam proto, aby světlo z indikátorů tlaku oleje a sepnutých dálkových světel nepronikalo do okolí.

Chrome Spray 2

Další očekávanou chuťovkou byla oprava průhledného krycího plastu. K tomu bylo zapotřebí jistého náčiní – molitan v několika stupních zrnitosti, filcový kotouč na vrtačku, Tempo pasta a Displex. Onen krycí plast totiž během období 30ti let obdržel nesčetné šrámy a zranění. Oprava tohoto plastu tedy probíhala v tomto pořadí:

  1. Zbroušení hrubším smirkovým papírem (300-500), při kterém zmizí hlubší škrábance
  2. (obr 1) Zbroušení jemnějším (800) a ještě jemnějším (1200), kdy dojde k zahlazení kroku [1]. Plast získá mléčný neprůhledný nádech.
  3. (obr 2-3) Tempo pasta a filcový kotouč na vrtačce pomůžou k opětovnému zprůhlednění.
  4. (obr 4) Displex + hadřík z mikrovlákna odstraní ty poslední škrábanečky.
After Sandpaper After Tempo Polished With Tempo After Displex
Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4

Zpět k budíkům samotným, zakoupil jsem jiný funkční ukazatel teploty motoru (který bohužel vyzkouším až na jaře) a rovnou i repasované hodiny. Někdo možná pamatuje, že jsem při minulé operaci s palubkou měnil budík otáčkoměru. Byl sice perfektně funkční, ale měl ošoupaná a vybledlá některá číslíčka na stupnici. Proto jsem samotný ciferník vyměnil za ten můj původní. Celá akce se protáhla hlavně kvůli nekonečnému čekání na repasované autohodiny z USA. Celníci si zřejmě poslední dobou hodně vybírali dovolené, jinak si delší jak měsíční čekací lhůtu nedokážu vysvětlit :-( Tuhle patálii nakonec skvěle zazáplatoval 12V test budíku, tikal jak o život, sláva :-) Kompletně sestavená přistrojová deska už je potom jen třešničkou na dortíku.

Photobucket

Kryt přístrojové desky

Krycí plast přístrojové desky taktéž poněkud postrádal šarm a krásu amerických let 70tých. Při lovení v archivních fotografiích se mne stále jímá hrůza.

Photobucket Photobucket Before

Jako hlavní vady jsem shledal poškozený reliéf mezi tachometrem a otáčkoměrem a mezi výdechy ventilace. Dále chyběly či byly sedřené některé “chromové” zvýrazňující linky. K opravě reliéfu posloužil černý tmel, který jsem po chvilce tvrdnutí pomocí tupého hrotu jakžtakž vytvaroval.

Photobucket Photobucket

Před linkováním prošel díl očistou a několika vrstvami černé matné barvy. S opravou linek to už bylo trošek těžší, nakonec jsem ale nalezl uspokojivou a poměrně snadnou metodu. Skočil jsem do prodejny modelářských potřeb a koupil hliníkovou barvu Revell. Poté stačilo použít jemný štěteček a lehce zbroušené hrany obtáhnout. Jako poslední přišlo několik ochranných vrstev bezbarvého pololesklého laku.

Photobucket

A to je pro dnešek opět vše, příště si namalujeme domeček se stromem a psí boudou jednou čarou.

Reinkarnace interiéru VII - I Sindibád by záviděl takový koberec

Minule jsme skončili krátkým příběhem o finalizaci opravy plastů. A ač se to podle blogu nezdá, práce zdárně pokračují dále k vysněnému cíli. Nadešel čas položit před měsíci pořízený koberec, který se mezitím hřál na šatní skříni. S vervou jsme skočili do auta a pokusili se roztáhnout koberec po celé ploše. Podle očekávání byl koberec dosti přerostlý na všech krajích a ani s jeho předtvarováním to nebylo úplně ideální. Rozhodli jsme se tedy koberec tak nějak rozumně posadit na podlahu, s výpomocí nejmenovaných pomocníků zatížit a pak už nezbývalo než 14 dní počkat, co se stane.

Bags of Sand Help

Tak jste se pokochali soudružskou zahraniční výpomocí a nyní opět k věci. Koberec jsme nejprve přitáhli k podlaze šrouby,  které jsou tam kvůli přichycení všemožných serepetiček (pásy, sedačky, řadička) v interiéru ku podlaze. Během tohoto procesu byl koberec pokud možno co nejvíc natahován do všech směrů. Místy jsem se pokusil použít oboustranou lepící pásku na koberce, ale bylo to naprosto k ho… ničemu. Byla totiž příliš tenoučká a neměla sílu koberec udržet. Po tomto procesu jsme opět na týden koberec zatížili pomocí výše zmíněných pomůcek. Rovněž se nainstalovaly sedačky pro lepší přitlačení a utvoření “předfinálové” představy.

Back seats test Carpet Fitment test

Mezi tím vším se objevil drobný problém v pokročilém stádiu shnilosti tzv. rocker panelů, tedy plechů použitých pro ochranu a zafixování kabeláže vedené pro to určenými prolisy v prazích. Takže, plechy se musely opravit a přestříkat. Protože jsou schované pod kobercem, mělo by stačit použití pouze základní bílé barvy. Při této příležitosti jsem ještě odmontoval headliner neboli lištu držící stropnici nad hlavami zadních spolucestujících a hodil ji do velbloudí barvy, aby odpovídala barvě panelů.  A do třetice, trošku jsem očistil hliníkové ochranné plechy, kteréžto přijdou jako finální zakrytí prahů. Nechť sa páčí:

Headliner redye Rocker Panels Rear Headliner

Tak a nyní se již opravdu dostáváme do slíbeného předfinále, tedy stavu, kdy jsou kompletně nainstalovány zadní sedačky s pásy, plato přes prostor kufru a sedadlo řidiče. Nevěřili byste ten pocit, když jsem si do něj sednul, zprovozněný pojezdový mechanismus zaplnil mé srdce euforií, konečně se mohu přilepit na volant a nelehat si, když chci plně šlápnout na plyn!! A navíc ten pohodlný posez… slast pro zadní tělesné partie.

Finished Back Seats Driver's Seat

Znalí a zaregistrovaní mohou o mém pokroku diskutovat v novém tématu diskuzního fóra.

Reinkarnace interiéru V - Tady bude ticho!

Doufám, že jste se stihli náležitě pokochat novou podlahou, máte na to totiž posledních pár vteřin, než bude definitivně zakryta jednou speciální vrstvou. Kvůli eliminaci všemožných drnčivých pazvuků, vibrací, skřípání, kvákání, prdění a cvakání jsem pořídil speciální tlumící materiál, kterýžto způsobí vrásku závisti nejednomu audiofilovi, jenž se zde náhodou ocitne. Tím tajemným magickým slovem je Dynamat, který doporučuje Chcíp Flus, pro někoho známá tvář pořadu Overhaulin' (Superopravovňa) ze stanice Discovery. Abych byl přesný, zde nabízím pro jistotu samochválnou definici výrobce:

Photobucket Dynamat Xtreme je patentovaný, lehký, elastický butyl s ochrannou hliníkovou fólií, tlumící vibrace. Dynamat Xtreme je lehce přilnavý ke kovovým a tvrdým materiálům (k plechům). Aplikuje se na kovové panely (dveře, střecha, přední kapota, kufr, podlaha atd.) a plastové díly (části interiéru, čalounění dveří).

Zdroj: Dynamat.cz

Obrázky před instalací jste si již jistě dostatečně prohlédli v minulém článku a nyní se bez zdržování přeneseme rovnou k finálním fotografiím:

Photobucket

Photobucket

Photobucket

A příště si ukážeme, jak se maluje domeček jednou čarou.

Reinkarnace interiéru III - Toluen párty

V této kapitole bych se s vámi rád podělil o euforické zážitky při přípravě interiérových plastů na přelakování. Demontáž z vnitřku auta snad ani popisovat nemusím, některé z nich tam beztak držely jen na dobré slovo, jinak stačilo povolit pár šroubů rafinovaně skrytých pod plyší z modré pandy a bylo to.

Takže takto nějak vypadají plasty po demontáži, jistě jste si všimli šikovně vecpaného reproduktorku do bočního panelu. Ani mě nepřekvapilo, že jsou vytvořené stylem nakreslím kruh a udělám 1000 děr vrtačkou. Prostě když už to prasím, tak pořádně, že. První, přišlo na řadu strhání plyše. Není to sice nejsnažší věc vzhledem k tomu, jak poctivě byla přilepená, ale stačilo trochu hrubé síly, nalomených nehtů a bylo hotovo.

Když byl jeden problém odstraněn, objevil se druhý - jak dostat z plastů ty hnusné vrstvy lepidla? Odpovědí byly chutný perchlor a voňavý toluének. Ani s jedním to ovšem nebyla žádná slast, lepící vrstva byla velmi odolná a při jejím odstraňování zařvalo několik hadrů a mozkových buněk. Po několika dnech naplněných otravou perchlorem a návaly euforie z toluenu byl veškerý lep poražen.

A konečně přichází fáze třetí, tedy pokud možno maximální odstranění černého nátěru z povrchu. Upřímě řečeno, nechápu smysl nastříkání panelů načerno, aby byly vzápětí zalepeny modroplyší. V této fázi nastoupilo nitroředidlo C6000, které poměrně slušně na starý nátěr účinkovalo. Podobně jako předchozí kroky, ani zde jsem se nevyhnul opakovanému vybíhání ze zazimované garáže na čerstvý vzduch. Nehodlám si úplně zdecimovat už takhle evidentně poškozený mozek :-) Záverečným zhodnocením budiž pohled na poslední sadu obrázků.  Pro odreagování jsem ještě vzal domů na vyčištění od oranžového prášku krytky zadních navíječů pásů. Zde už pomohly vcelku pohodové přípravky - voda, kartáč a CIF.

Příště bychom se zase pro zpestřené mohli podívat co nového se děje na podlaze...

Reinkarnace interiéru I - Sedadla a koberec

Camaro si užívá zimního spánku a tak nezbývá nic jiného, než mu konečně dopřát trochu té velmi žádané péče o interiér.

Sedadla

...jsou naštěstí v dobrém stavu, jen relativně zanešená od vysedávání v montérkách a jedno zdá se býti dokonce čímsi pomočeno. Mají ale ještě jednu mouchu (nebo spíše masařku), nelze je podélně nastavit tak, abych se nemusel kroutit, když chci šlápnout na plný plyn. Započněmež tedy s vyndáním předních sedáků - k podlaze je každé z nich přišroubováno čtyřmi řádnými americkými šrouby. Poté stačí sedadlo vyjmout a zřít to boží dílo posuvné.

Překvapením po deinstalaci bylo, že se lyžiny pohybovaly víceméně dobře, i když promazat chtěly, to ano. Tímto jsem došel k závěru, že je problém jinde, lyžiny jsou blokovány podlahou a kobercem. Sedadla samozřejmě před namontováním zpět podstoupí očistnou kůru.

Koberec

Po odmontování sedadel se mi ukázal tuningový koberec v celé své kráse, na mnoha místech zbytečně děrovaný, nekorektně sedící, chybí kus látky mez zadními sedáky, uslintané to je, atd atd. Rozhodl jsem se tedy, že rovnou vyhodím vše a autíčko připravím na osvěžení v podobě ošetření podlahy a nového koberce. O tom ale až někdy příště, dnes se ještě pokochejme tím, jaká tajemství se ještě v interiéru skrývají.

Vyndavání zadních sedáků je relativně snadné, musí se lehce natlačit dozadu pod opěradla a vepředu přizvednout, čímž se vyháknou. Potom už je stačí vytáhnout směrem k sobě a máme vyhráno. V tom si všimneme, že opěradla jsou dole přišroubována, po uvolnění šroubů se musí opěradla přizvednout, protože jsou zavěšena na hácích vykukujících ze stěny zavazadlového prostoru. Příjemným překvapením byl nález chybějících spon pro zadní bezpečnostní pásy, byly rafinovaně schovány pod sedáky. Možná proto, že to trošku odnesly při lakování auta na pomerančovo.

Poslední větší věc, jenž překáží při vyndání koberce je středová konzola. Ta se demontuje tak, že nejprve vyndáme odkládací schránku povolením šroubů na jejím dně. Na jejím místě se nám ukážou šrouby držící konzoli ku podlaze. Dále se musí odstranit krytka voliče kvaltů. A pak už se konečně můžeme pokochat parádním modrým plyšovým kobercem v celé své kráse, instalovaným skutečným profesionálem :-)