chevroletcamaro.cz

Protože úpravou motoru lehce narostl výkon, bylo třeba naopak zapracovat i na brzdovém systému. Tentokráte přišly na řadu nové kotouče, původní byly jistě ještě továrního původu, lehce orezlé a zvlněné. Destičky se neměnily, anžto jsou ještě stále horké jak z pekárny. Postup výměny je vcelku jednoduchý, začíná se nečekaně sundáním kola následovaného demontáží brzdiče. Ten drží pouze pomocí dvou šroubů. Protože už jsou jaksi zarostlé, museli jsme použít dar kolegy Brusného a z imbusu o velikosti 10mm vytvořit něco mezi 9-10mm. Po pár drobných nadávkách byl brzdič dole a nic nebránilo útoku na samotný kotouč. Stačí sejmout víčko chránící jeho vnitřní ložiskovou část proti pronikání nečistot, vyšroubovat retenční matici a starý kotouč společně s ložisky volně vysunout z osičky. Celá soustava je dobře pochopitelná z tohoto schémátka:

Samozřejmě, když už se pořídí nový kotouč, je více než vhodné přikoupit i všechny ostatní věci nové. Společně s ním jsem tedy pořídil i obě nová ložiska (vnější / vnitřní), zadní těsněníčko, set matice-podložka-závlačka a vnější víčko. Dále se k práci samotné bude hodit odmašťovací sprej a speciální plastické mazivo na ložiska. Jak se dá vypozorovat na obrázku, vše je již připraveno.

Kotouč je brzdově osvědčené značky Raybestos, typ 5040 ze série Advanced Technology, která by snad měla být tím nejlepším, co lze pro sériové brzdy od Rajbestosů sehnat. Mnoho lidí provozujícíh Camaro (ale i jiné automobily) na svižnější jízdy doporučuje použít právě plné, nedírkované a nedrážkované kotouče. Pokud někdo uvažuje o té dražší a pěknější variantě, měl bych ho spíše varovat, že jejich brzdný účinek je horší, více se opotřebovávají destičky a také se velmi často stává, že takové kotouče v cenovce kolem 100-150ti dolarů praskají. Pokud by někdo přesto chtěl takové pěkné děrované, měl by se pak poohlédnout po řádově dražších značkách ála Brembo a spol.

Takže pravá strana šla jak po sádle. Protože nový kotouč byl o dobrých 5-6mm silnější, použil jsem (chybně!!, viz dále) trochu hrubé síly s povoleným výpustným šroubem, abych tam dostal brzdiče zpět. Levá strana už byla trochu porod, vůbec se tam nedařilo brzdič opět nasadit, než mi docvaklo, že bych měl zasunout pístek [ :-) ], na to jsem použil Sika kleště, ovšem zase špatně. Správný způsob je ten, že se odvíčkuje nádobka s brzdovou kapalinou a není se pak třeba obávat zavzdušnění soustavy, jako v mém případě kdy jsem tlačil kapalinu ven přes výpustní šroub. Nakonec se však zadařilo a mohl jsem nasadit kola zpět a jet opatrně otestovat výsledek.

Výsledek výstupní kontroly: Levý kotouč v pořádku, pravý se zahřívá. Takže je třeba opět sundat kolo, zkontrolovat utažení retenční matice a hlavně rozhýbat onen netknutý brzdič. Pro tento úkol už jsou objednané nové šrouby, které by se měly promazat, a také těsněníčko na brzdový pístek. To už snad ale zvládnu bez takovéhoto zdlouhavého a zbytečného rozepisování.

Výjezd a setkání

…a jak se řeklo, tak se také událo. Jedenáctého července ráno jsme sbalili věci, počkali na Jiřího, který ke mně dorazil s jeho oběma drahými polovičkami a poté jsme vyrazili směr první benzínka na dálnici D8, kde na nás již čekal třetí kolega s červeným Camarem ‘78. Projeli jsme hlavní českou velkovesnicí a opět se rozmnožili na začátku dálnice D1 o další 2 auta – stříbrné Camaro a zlatý Trans-Am, oba dva ročníku ‘79. Tento monstrózní konvoj vyrazil směrem k cílové destinaci na zadaných souřadnicích. Tam už na nás čekaly další 3 poklady ze sbírky druhé generace F-Body, k večeru pak dorazil poslední kousek a pro letošní ročník to bylo vše, tedy celkem 9 vozů. Tak nějak jsem si to jako pořadatel představoval, sraz byl spíše komornějšího, leč o to zábavnějšího charakteru. Velmi mne také potěšilo, že se objevili i řidiči, které vůbec neznám a navíc mi udělili pochvalu za tyto webové stránky :-)

Co se dělo na místě

Po příjezdu byly vozy citlivě zaparkovány a dav se jal oslavovat první společné setkání. Samozřejmě nesměly chybět uživatelské recenze jednotlivých motorových prostorů či případných čerstvých renovací interiérů. Navečír se rozdělal ohýnek, grilovalo se, popíjelo se a hlavně se tak nějak všichni výborně bavili (tedy si to aspoň myslím, resp. doufám). Druhý den ráno chvilku trvalo, než se mi podařilo nastartovat použitelnou osobnost, ale nakonec zabral jakýsi bylinkový zázrak na žlučník a také nasednutí do nastartovaného Camara; toto mimochodem doporučuji jako univerzální všelék! Výprava chvilku zahřívala motory a prováděla aromatizaci místního parkoviště, poté jsme se kolem půl jedenácté vydali směrem ku Staročeské Besedě v Pacově, kde jsme splnili další část programu s názvem oběd.

Vrcholná událost nedělního odpoledne

Po chutném obědě jsme opět nasedli do našich korábů, přičemž jsme samozřejmě nezapomněli chvíli aromatizovat pacovské náměstíčko. Trasa vedla dále k vysněnému cíli – opuštěnému letišti u obce Kámen. Měl jsem trochu obavy, zda bude otevřené a jestli tam nebudou nějací jiní závodníci. K našemu štěstí byl průjezd otevřen a letiště bylo pusté. Někteří to nevydrželi a započali s gumováním asfaltu z povrchu dráhy, ti umírněnější (chápej ty, kterým to moc negumuje), se zařadili k prvním sprintům na 400m (~ 1/4 míle). Byl jsem velice zvědav, jak se projevila repase a ovačkování motoru. Výsledek byl vynikající, podařilo se mi porazit kolegy s 5.7L (350cui) motory – jeden čistě sériový, druhý s lehkými úpravami ale sériovou vačkou. Na místě je zde ovšem doznání, že ve spodním spektru otáček prostě ten kroutící moment trošku chybí. Tento fakt je zřetelný na tomto neupraveném videu, kde vínové Camaro vyrazí rychleji, ale do cíle jsem nakonec dojel první já.

Téměř veškeré předchozí povídání a dění je shrnuto v následující obrázkovo-zvuké kompilaci.

Výběr fotografií z akce naleznete v této fotogalerii. A já se už nemohu dočkat, až se zase za rok všichni takto pěkně sjedeme a doufám, že nás zase bude o trochu více.

Honza (ten s oranžovým).

Přesně za týden po prvním jarním srazu v Jizbicích se Camaro odebralo do dalekého kraje Karlovarského, aby podstoupilo zásadnější léčebnou a úpravovou kůru, zejména co se motoru a převodovky týče. Pokud si dobře vzpomínáte, při popisování nákupu nových kol byl zveřejněj taktéž nákup i jiných zajímavých dílů. Dalším úkolem bylo přetěsnění stále neutěsnitelné převodovky, pro tento účel se nakoupilo mnoho nových těsněníček, simeringů, chromové vany na převodovku, atp. Inu, jak to tedy vypadalo, když auto dorazilo pod kudlu?

Raz, dva, tři, rup! A je to venku. V neděli dopoledne jsem Camaro opustil a navečer už nevěřícně zíral na fotografie vypreparovaného motoru s převodovkou. Hned při prvním ohledání bylo zjištěno množství netěsností, zejména mezi motorem a sáním, což byla také jedna z příčin chabého výkonu.

Začalo se tedy s rozborkou. Po odmontování ventilových vík bylo zjištěno, že ventilová těsnění už prakticky neexistují a po hlavách se válí jen jakýsi neidentifikovatelný svinec. Veškerá naše podezření směřovala k faktu, že při onom výbrusu kliky (ano to jsem si ještě naivně kdovíco myslel) se ani nepoužila nová těsnění a v podstatě se nic dalšího na motoru neudělalo. Prostě jenom honem složit a už s tím autem pryč, kšá.

Znalec problematiky si jistě všiml podpáleného ventilu a dalé důsledku zmíněných netěsností. Áno, vršky hlav okolo ventilových sedel jsou poslintány olejem. No a když už byly ty hlavy dole, tak se to tedy všechno pěkně přebrousilo a  zarovnalo. Naštěstí nebyly hlavy nijak extrémně křivé, takže maximální snížení bylo o nějakých 57 mikrometrů. Následovala ještě zběžná kontrola klikové hřídele, která odhalila její velmi dobrý stav a nebylo tudíž třeba žádných zásahů do těchto končin.

A nyní konečně k vačce, na té nebylo co zkazit - stačilo namazat dodaným lubrikačním gelem a zasunout (vačku do motorového bloku). K vačce samozřejmě přišly nové rozvody, silnější pružiny, nové zdvihací tyčky, nějaká ta těsnění, ložiska atd, atd. Naše dohoda poté byla rozšířena též o vizuální povýšení omšelého červeného motoru tak, aby dokonale ladil se zbytkem vozidla.

Lakování neušla ventilová víka (jedno si vyžádalo trošku broušení a kitování), olejové měrky, krytka rozvodů, řemenice, krytky alternátoru a další drobnosti. Opravou prošla i trošku odřená olejová vana, na obrázku po aplikaci základní barvy. Po kolorifikaci již nadchází ta nejzábavnější část a to skládání a zprovozňování. Při výměně vačky je třeba motor řádně zaběhnout, tzn. po prvním startu vytočit na cca 2600 otáček a nechat aspoň půl hodiny běžet. V podstatě to samé, ale na motoru konkurenční produkce řešil a velmi pěkně popsal kolega renovující Ford Mustang zde. Když už nic, tak je ode mě aspoň k dispozici záběhové video.

Těžko uvěřit, že se jedná stále o ten samý motor po výměně vačky, že? Zapomněl jsem ještě poznamenat, že byl rovnou přikoupen fungl nový rozdělovač, který bohužel přišel se zlomeným palcem. Nicméně totok už je také vyřešeno. Starý leč plně funkční rozdělovač se co nevidět objeví v bazaru. A teď už šup s tím krasavcem zpátky do auta.

Motorový prostor byl samozřejmě ještě trošku zveleben, očištěn a opraveny drobné oděrky. Na první pohled vypadá vskutku docela zachovale a nepožraně, což je dobrá zpráva. Ke konci přidám ještě finální fotografie, aby lépe vynikl stav před & po.

Pověstnou třešničkou na dortu budiž, jako netradičně, nové akční video.

Již je to nějakou dobu, co jsem pořídil užasná originální kola s vzezřením turbíny a pokud věrným čtenářům dobře slouží paměť tak si pamatují, že to zase takové terno nebylo. Nicméně, po vyrovnání kol ve specializovaném pneuservise a jejich následnému přelakování se dostavily kýžené výsledky. Kola byla tedy opískována a nalakována práškovou barvou (komaxitem) s dodatečnou vrstvou bezbarvého laku pro prohloubení lesku. Následující fotosérie porovnává stav před a po.

Ke kolům jsem v mezičase přikoupil nové pěkné matice a středová víčka. Znalejší polovina čtenářů se při jejich spatření jistě začne smíchy za pás popadat. Samozřejmě, že bych radši ty s logem Chevrolet, ale nejsou k sehnání. Takovou drobnost snad ale ani nemá cenu hrotit, takže teď budu své auto hrdě nazývat Z/28čkou s divokou 305kou motorem, pche!

Už je snad vidět, jak se to pěkně kompletuje. Vybral jsem tuto konfiguraci pneumatik:

• zadní - 245/60 R15 Cooper Cobra G/T
• přední – 225/60 R15 Cooper Cobra G/T

No, myslím, že se musím za tento výběr skutečně pochválit, je to přesně tak, jak jsem si představoval, že by to mělo vypadat. Posledními fotkami se pro dnešek opět loučím a těším se, až se vám pochlubím s tím jak motoru vypomohla ona vačice ;-)

English readers: OMG, we've got a translation already!

Na vědomost se dává, že ve dnech 11.-12.7. 2009 se na souřadnicích 49°36'45" N, 15°00'3"E (rekreační areál Jizbice pod Blaníkem) pořádá vůbec první veřejný sraz svého typu v České republice! Zváni jsou všichni majitelé vozidel platformy F-Body, zejména první a druhé generace, tedy ročníky 1967-81. Ovšem, pokud se dostaví i novější hranatější modely, budeme také rádi. Dále je zván každý další nadšenec a potenciální čekatel, který přijede pouze na kukačku/kecačku :-)

Jedná se o sraz nadšenců s minimální organizací, tedy žádná velká akce.

Program

• V sobotu příjezd účastníků, potřásání rukou a pochvala automobilů, dále pak teoretické rozbory F-Body problematiky až do hluboké noci.
• V neděli dopoledne odjezd na spanilou jízdu, trasa je dlouhá cca 30km. Cílem budiž opuštěné letiště (ještě nepotvrzeno), kde se všichni budou moci řádně vyblbnout. Bohužel nelze zajistit, zda bude letiště v tu dobu volné. Jedná se o akci typu buď-anebo. Případný náhradní program bude domyšlen na místě.

Ubytování

Prosím všechny závazné účastníky, aby si zavolali na níže uvedené telefonní číslo a rezervovali si ubytování:

• 317 853 172 - recepce
• (nebo možná také ) 606 751 544 - Karel Kopecký

Odkazujte se na "Camaro sraz" nebo na jméno pořadatele, čili "Neumann", pán už bude vědět. Na výběr jsou chatky (pár jich bude volných) nebo hotel (tam je sprcha). To si vyberte, co se vám vícero zamlouvá.

Předem bych rád upozornil, že se v areálu budou pohybovat děti a další zvířata, takže žádám účastníky o poklidné chování bez nebezpečných "gumovaček" na parkovišti a podobných neřestí!

Odkazy

• Rekreační středisko Jizbice pod Blaníkem
• Související téma v našem diskuzním fóru
• Dotazy můžete poslat přes kontaktní formulář

Ne, nebudu zde hovořit o vaření pikantních mexických omáček, nýbrž bych rád navázal na nedokončenou práci z loňského roku, kdy byl nainstalován nový karburátor Edelbrock 1405. Na eBay jsem za křesťanských $7.75 pořídil univerzální kabel pro zprovoznění manuálního sytiče na karburátorech Edelbrock či Holley. Poněkud nepříjemně mne překvapilo poštovné - $30 za takovou malou a lehkou věc, aspoň že je pěkně “chromový” (chápej, plastový a ponořený do stříbřenkové lázně).

Měl jsem obavy, kam v palubní desce přidělat táhlo a zda se do ní nebude muset vrtat, což bych fakt nerad. Nakonec jsem našel perfektní umístění a to přímo pod volantem, kam se ostatně sytič původně instaloval, jen jsem si toho doposud nevšiml. Trošku práce dalo nalezení správného otvoru do motorového prostoru a vůbec šizení kabelu tak, abych ho tam dostal. Nakonec se to neobešlo bez rodinné výpomoci z invertované strany interiéru (rozuměj zvenku). Na obrázcích si věrní či pozorní čtenáři jistě povšimnou, že první fotka je již poněkud staršího data.

Následující den přišel křest ohněm a to startování a odvoz Camara kamsi pryč. Očekávejte velmi, ale opravdu velmi nezajímavé změny v brzkých týdnech!