chevroletcamaro.cz

Čas letí jako nespoutaný únorový vánek a ani se nenadějeme a budeme tu mít již druhý, jubilejní ročník velkého českého srazu vozů Chevrolet Camaro a Pontiac Firebird. Pořádán bude opět pod mou záštitou a zasvěcení znalci již dávno vědí, že ponese honosný název 2nd Czech F-Body Session. Vězte, že tato nedopatřeníhodná událost se stává maximálně 10x za deset let, proto kdo se nezůčastní, bude každý celý rok řádně litovat!

Při té příležitosti mi nedá nepřipomenout vydařenou loňskou sezonu. Vzhledem ke stále narůstajícímu počtu účastníků diskuzního fóra lze předpokládat, že by počet účastníků mohl být vyšší a zároveň by se mohly ukázat i o chlup hranatější stroje než jen ty naše nudná a tuctová dvojková Camara.

Doufám, že jsem vás již dostatečně natunil (rozuměj naladil) a nyní přistupme k věci. Dávam unikátní možnost hlasovat v anketě o váš ideální nebo snad i vysněný termín této prázdninové akce. Prosím aby hlasovali jen ti, kteří si myslí, že se zůčastní. Nejme zvědaví na nějaké internetové šprýmaře a hlasovací roboty.

Aktualizace: Velice se omlouvám nadšencům, kteří hlasovali pro první dva termíny, ale po zvážení všech okolností se mi zdají tyto poněkud nerealizovatelné, protože hrozí, že by se samotný organizátor nemusel dostavit.

Hyň sa ukáže!

Už tomu bude nějaký ten sobota, kdy se zde naposledy psalo ohledně renovace interiéru. Ta zdaleka ještě není hotova, protože zbývá dodělat stropnici a palubní desku, včetně repase kabeláže. V dnešním článku zevrubně popíšu, jak jsem si poradil s renovací právě palubní desky, konkrétně s repasí budíků a jejich plastového krytu.

Blinkry

Minule jsem sice již trošku upravoval podsvětlení budíků, ale stále to nebylo ono. Hlavním zdrojem nespokojenosti byly za světla naprosto neznatelné ukazatele změny směru jízdy. Pravý byl navíc úplně nefunkční. Koupil jsem tedy nové světlovody, což je taková plastová věcička, která vede světlo od zdroje i někam jinam než jen dopředu.

Bohužel ani tento vynález nefunguje stoprocentně, protože velká část světla uniká zlomovými body, které by jinak měly sloužit jako malá zrcátka. Avšak není třeba věšet hlavu, protože jsem promyslel takový malý tuning – kompletní obalení světlovodu alobalovou folií. Vizuální ale i fuknčí výsledek této práce vypadá takto:

Pokud někoho zaujal i třetí obrázek, pak vězte, že se mi podařilo v ČR sehnat internetovou prodejnu 12V autožároviček typu LED na socket T10 (W2,1x9,5D) (firma Hadex) . Barva jejich objímky naznačuje správně, že se jedná o zelený zdroj světla. Palubní deska už sice zelenou průsvitnou fólii pro blinkry obsahuje, ale zelenými diodami se určitě nic zkazit nemůže. Však posuďte sami na dalším kousku z naší videostřižny.

Budíky

Dalším krokem byla oprava a také úprava boxu, ve kterém jsou zapouzdřené budíky. Celé pouzdro je tvořeno ze 3 částí – zadní kryt, na kterém je umístěn tištěný spoj, přední černý uzavírací kryt a konečně průhledný plastový kryt budíků. První dvě jmenované části jsem zevnitř stříknul chrom sprejem, který by na těchto místech měl bez problémů držet, protože nehrozí žádná mechanická námaha. Důvodem k této úpravě bylo vylepšení odrazivosti a teoreticky rovnoměrnější podsvětlení budíků. Povšimněte si také zajímavého tuningového doplňku – zbytky sestřiných molitanových natáček z útlých dětských let. Starý molitan se totiž rozpadl na prach. Lepí se to tam proto, aby světlo z indikátorů tlaku oleje a sepnutých dálkových světel nepronikalo do okolí.

Další očekávanou chuťovkou byla oprava průhledného krycího plastu. K tomu bylo zapotřebí jistého náčiní – molitan v několika stupních zrnitosti, filcový kotouč na vrtačku, Tempo pasta a Displex. Onen krycí plast totiž během období 30ti let obdržel nesčetné šrámy a zranění. Oprava tohoto plastu tedy probíhala v tomto pořadí:

1. Zbroušení hrubším smirkovým papírem (300-500), při kterém zmizí hlubší škrábance
2. (obr 1) Zbroušení jemnějším (800) a ještě jemnějším (1200), kdy dojde k zahlazení kroku [1]. Plast získá mléčný neprůhledný nádech.
3. (obr 2-3) Tempo pasta a filcový kotouč na vrtačce pomůžou k opětovnému zprůhlednění.
4. (obr 4) Displex + hadřík z mikrovlákna odstraní ty poslední škrábanečky.

Obr. 1	Obr. 2	Obr. 3	Obr. 4

Zpět k budíkům samotným, zakoupil jsem jiný funkční ukazatel teploty motoru (který bohužel vyzkouším až na jaře) a rovnou i repasované hodiny. Někdo možná pamatuje, že jsem při minulé operaci s palubkou měnil budík otáčkoměru. Byl sice perfektně funkční, ale měl ošoupaná a vybledlá některá číslíčka na stupnici. Proto jsem samotný ciferník vyměnil za ten můj původní. Celá akce se protáhla hlavně kvůli nekonečnému čekání na repasované autohodiny z USA. Celníci si zřejmě poslední dobou hodně vybírali dovolené, jinak si delší jak měsíční čekací lhůtu nedokážu vysvětlit :-( Tuhle patálii nakonec skvěle zazáplatoval 12V test budíku, tikal jak o život, sláva :-) Kompletně sestavená přistrojová deska už je potom jen třešničkou na dortíku.

Kryt přístrojové desky

Krycí plast přístrojové desky taktéž poněkud postrádal šarm a krásu amerických let 70tých. Při lovení v archivních fotografiích se mne stále jímá hrůza.

Jako hlavní vady jsem shledal poškozený reliéf mezi tachometrem a otáčkoměrem a mezi výdechy ventilace. Dále chyběly či byly sedřené některé “chromové” zvýrazňující linky. K opravě reliéfu posloužil černý tmel, který jsem po chvilce tvrdnutí pomocí tupého hrotu jakžtakž vytvaroval.

Před linkováním prošel díl očistou a několika vrstvami černé matné barvy. S opravou linek to už bylo trošek těžší, nakonec jsem ale nalezl uspokojivou a poměrně snadnou metodu. Skočil jsem do prodejny modelářských potřeb a koupil hliníkovou barvu Revell. Poté stačilo použít jemný štěteček a lehce zbroušené hrany obtáhnout. Jako poslední přišlo několik ochranných vrstev bezbarvého pololesklého laku.

A to je pro dnešek opět vše, příště si namalujeme domeček se stromem a psí boudou jednou čarou.

Touto drobnou notickou bych rád navázal na prastarý článek o tom, jak se shánějí náhradní díly na americká auta, v tom nejlepším případě na Chevrolet Camaro či Pontiac Firebird.

Minule jsem příliš nerozvedl, jak je to s dopravou objemnějších nebo těžších dílů. U takových se už totiž letecká pošta poměrně prodražuje. Naštěstí v ČR existují společnosti nabízející kontejnerovou přepravu, čímž se dostáváme k jádru věci – aktivní členové našeho diskuzního fóra mají možnost takové přepravy za poměrně výhodné ceny, čemuž vděčí mé nebo možná už lépe řečeno naší spolupráci se společností Ameriky HK.

A jak to celé funguje?

Členové naší komunity jsou nejen majitelé vozů Chevrolet Camaro ale i Pontiac Firebird. Prozatím se na fóru vyskytuje přesila dvojkových generací, ale už se nám registrují i první vlaštovky s modernějšími povozy – tedy třetí a čtvrté generace. Tito registrovaní partneři se prozatím obracejí přímo na mne s poptávkou dovozu náhradního dílu nebo klidně i celého auta. Já jejich žádost předám dále. Pak už je čeká pouze objednávka dílu v USA a zaslání na lokální adresu na Floridě. Samozřejmě, že Ameriky HK poskytují i kompletní servis, tj. objednání dílu dle zadaných parametrů místo vás.

Poté, co je díl naložen na kontejner, putuje do ČR. Celá mašinerie trvá cca 2-3 měsíce. V ČR dojde k proclení zboží na základě jeho pořizovací hodnoty a pak je již k vyzvednutí v Hradci Králové. Existuje také možnost si jej nechat  zaslat dál na svou adresu kurýrem.

V nabídce jsou i další nadstandardní (tj. zpoplatněné) služby – kontrola zásilek v USA a zajištění případných reklamací.

Podrobnější informace najdete přímo na webu http://www.ameriky-hk.cz/transport.htm a také po zaregistrování do fóra.

Suma sumárum – vlastníte Camaro nebo Firebird? Tak neváhejte a zaregistrujte se na naše fórum. Tato komunitní služba totiž přináší rovnou tři skvělé hodnoty:

1. Vřelé uvítání každého nového motorizovaného i pěšího člena
2. Tu nejhlubší studnu nejfundovanějších a nejkvalitnějších rad a informací ohledně těchto automobilů
3. Možnost cenově výhodné přepravy objemných či těžších náhradních dílů a nebo prostě "celé plechové krabice".

Již dlouho zde nepadlo ni slova o oranžovém expresu. Zbaběle shodím vinu na to, že toho mám na autě rozděláno více a také na to, že vznikly prostoje kvůli čekání na balíček z Ameriky (o tom někdy příště). No nic, tedy k dnešnímu příspěvku.

Nedávno jsem se chlubil, jak jsem filištínsky přilepil novou lištu poté, co ta originální ulétla při dočasném překročení rychlostního limitu. Chvíli jsem se těšil z toho, jak ta nová drží jak přilepená, dokud jsem si to nerozdal v jednom kopci s nějakým Fordem Transit. To povědomé zašustění se zase ozvalo, ale nevěnoval jsem mu pozornost. Při dojezdu domů jsem vizuelně kontroloval auto a to by jeden nečekal – horní lišta zase fuč! Tuhle druhou už jsem dokonce našel, ovšem už nebyla v moc použitelném stavu. Asi tak, jako byste chtěli po klempíři, aby vyklepal auto přejeté válcem.

Poučen z předchozích nezdarů, nekoupil jsem elektrickou kytaru, ale zeptal jsem se v naší široké komunitě jak na to. Originálně se totiž lišta přirozeně nelepí tmelem, ale přichytí se pomocí těchto háčků, viz ilustrace.

Další nutností byla bohužel a samozřejmě koupě další lišty. Tentokrát se mi ale podařil téměř husarský kousek – nalezl jsem na eBayi jednu typu NOS. NOS nebo-li New Old Stock je označení pro originální díly, vyrobené ještě v tehdejší době ale doposud nevyužité. Krom pár drobných škrábanců vypadá tato lišta bezvadně. Pro srovnávní jsem vyfotil mé stále neulétlé boční vedení.

Cvočky bylo potřeba trošek upravit, protože ne úplně držely v “čudlících” vystupujících z karosérie. Je to trošku vidět na jednom z dalších umělecky stvořených obrázků. Druhý obrázek znázorňuje, jak se s takovým cvočkem pracuje – je potřeba jej ze strany odchlípit a potom lze z něj lištu vyháknout, resp. v mém případě nasadit. Na třetím obrázku vpravo dole již najdete tento nástroj vyrobený v domácích laických podmínkách.

Ani jsem to snad nemusel explicitně jmenovat, ale na poslední fotce je samozřejmě pečlivě zdokumentován výsledek mého snažení. Na ruční zkoušku to tedy drží festovně. Více ukáže realita, ale doufám, že o tomto už píšu naposledy.

Zdá se, že příběh výfuků stále nedosáhl svého konce. V prvopočátcích úprav stálo směšné zakrytí výrobních vad z dob německého tuningu hliníkovým sprejem na výfuky. Po odstranění těchto přívěšků se pokračovalo instalací kompletně nového výfukového systému – tj. keramické svody Flowtech, tlumiče Summit a na zakázku sestavené potrubí. Ani tento výsledek nebyl perfektní, protože se koncovky docela tloukly o zadní nápravu. Po odstranění této vady byl na chvíli klid.

Ne napořád, když jsem si nechával (u/o)pravit motor bylo mi doporučeno to, o čem už jsem stejně dlouho přemýšlel – propojit výfukové větve. Tím by se v nich vyrovnaly tlaky a zkultivoval se chod motoru. Existujé jistý V8 mýtus, jehož potvrzení či vyvrácení bych radši přenechal odborníkům, ale na každém šprochu pravdy trochu:

• H-propojka je lepší než dvě nezávislé větve
• X-propojka je lepší než H-propojka

Pro vizuální představu nabízím následující obrázkové srovnání:

zdroj: já a SummitRacing.com

Někteří možná pamatují, že kolega již kompletní systém od Pypes Performance Exhaust instaloval. Protože já jsem ale šel od počátku jinou cestou, rozhodl jsem se upravit stávající systém pouze přidáním samotného X-pipe elementu. Navíc bylo zapotřebí opět doladit koncovky, které se stále a stále bily se zadní nápravou. Jelikož výroba samotné propojky tak, aby šla dobře zakomponovat do současného výfukového systému, není snadná, byla vymyšlena varianta protáhlého X. Fajnšmekr by řekl dvou propojených ypsilon.

Jak jste si jistě všimli, přibyly i nerezové koncovky, na konci seřízlé v úhlu 45°. Samozřejmě, že ke každé kvalitní recenzi nemůže chybět srovnávací video. A protože kvalitního videomateriálu mám již docela dost, nebyl problém dohledat záznam z poslední vyjížďky, nastudovat režijní techniku a pokusit se natočit stejně jeden záběr, neřku-li ještě lépe:

Nejbystřejší oko nejpozornějšího diváka zajisté postřehlo, že opět chybí chromová lišta lemující přední okno. Ano, opět ulétla při cvičném předjžíděcím manévru. Tentokrát jsem jel ale pomaleji. Nezbyde, než se rozloučit se stávající technikou lepení tmelem a použít to co tam opravdu patří – cvočky. Teď už jen sehnat další lištu :-)

Tento článek je jakýmsi souhrnem několika událostí a drobných oprav posledních týdnů. To aby bylo vidět, že se na autě ustavičně pracuje.

Budiž světlo a viditelno

Po renovaci motoru se objevily dvě drobné závady – budíky a kontrolky na přístrojové desce vůbec nesvítily a stěrače nestíraly. Nejlepší na tom všem bylo, že jsem tuto skutečnost zjistil během páteční deštivé noci. Jako nejjednodušší se jevilo začít mrtvou přístrojovou deskou, protože její opravení by mohlo třeba i vést k rozběhnutí stěračů. Vyjmul jsem tedy přední panel, odšrouboval pár šroubků, odpojil zezadu náhon tachometru a budíky šly vesele ven. Na zadním straně se nalézá tištěný spoj, ve kterém je rovnou umístěn napájecí a signální konektor. Více poví tento obrázek, který jsem si vypůjčil od kolegy z NastyZ28 fóra, protože mě nenapadlo vyfotit můj vlastní tišťák:

Zapojení konektoru tedy není řešeno zrovna šťastně, jedná se vlastně o zalomení tištěného spoje do otvoru, do kterého se posléze zasune konektor. Toto řešení samozřejmě dosti namáhá kontakty na tišťáku, což může vést k jejich poničení při častějším odpojování konektoru. A to byl i můj problém, několik kontaktů bylo překroucených a nedotýkalo se konektoru. Pomohlo tedy silné české chemoprenové lepidlo, kousek izolepy pro zpevnění podkladu a hotovo (zde patří vřelé díky za skvěle odvedenou práci drahé polovičce). Výsledekem opravy se lze pokochat níže. Do obrázku jsem vestrčil původní fotku palubky ze starých časů, kdy ještě trochu svítila.

Nu a pokračujmež dále. Jak již bylo uvedeno výše - nefungovaly stěrače. Při rozebírání palubky se žádná závada na vypínači nezjistila, pomocí příslušných elektronických schémátek jsem jej proměřil a fungoval tak jak by měl. Protože původní motorek je poněkud zašlý, neměl jsem ani moc chutí se pokoušet ho celý rozebírat a oživovat, proto jsem na RockAutu za $85 pořídil fungl nový Cardone, kompletně sestavený i s ostřikovačem. Chvilka laborace se správným zapojením konektorů a stěrače opět stírají. Teď už jen zbývá doinstalovat nádobku na kapalinu do ostřikovačů a rozjet i ty vodotrysky.

Létající lišta

Jednoho letního odpoledne jsem se jal využít zbytky týdenní dálniční známky k testu, jak dobře si auto po repasi vede. Rychlostní test mne mile překvapil, když jsem narozdíl od jara dokázal jet bez problémů o nějakých 30 km/h rychleji a motor si při této blíže nespecifikované nadlimitní rychlosti pouze lehce předl kolem 3.500 otáček. S řízením to už ovšem bylo trochu o strach, tudíž tento test trval jen krátký úsek.

Během zkoušky jsem ale zaslechl podivný plechový šelest, jakoby někde něco ulétlo. Chování auta se ovšem vůbec nijak nezměnilo, tak jsem pouze dojel domů, zaparkoval do garáže, prohlédl motor a kola. Nikde jsem nic podezřelého nenalezl. Až za týden mne při pohledu na čelní sklo něco trklo - “Kde je ta horní chromová lišta kolem čelního skla???” Po chvíli přemýšlení a vyloučení zlodějských úmyslů jsem si vzpomněl na ono zachrastění na dálnici. Co se dá dělat, koupil jsem jinou a řádně ji přilepil silikonovým lepidlem. Vtírá se zvídavost, jak dlouho to zase vydrží. Snad to však bude pevnější, protože byla použita speciální technologie, jak donutit materiály k maximální přilnavosti...